Film Zabiják & bodyguard se označení béčko vyhnul díky dobrým hercům. Postavy dobré nemá, akci ano

Lze chlapa střelit do hlavy na 300 metrů skrze okénko "velikosti košíčku na prsa trojky", jak tvrdí nájemný vrah Darius Kinkaid? Umí to tento hrdina americké akční komedie Zabiják & bodyguard, jež včera vstoupila do kin.

Bohužel je Kinkaid zrovna za mřížemi, kde ho čeká trest za více než 200 obětí, které jeho rukou zemřely. V base je též Kinkaidova žena, která mu po telefonu vyznává lásku s roztomilým španělským přízvukem a peprnými vulgarismy. V podání Salmy Hayekové to klení zní takřka něžně.

Stejně něžně její milovaný Kinkaid nadává po anglicku. Však ho hraje Samuel L. Jackson, který už od filmu Pulp Fiction z 90. let minulého století používá sprosťárny takřka jako umělecký instrument.

Situace je následovná: dodávka Interpolu veze Kinkaida z Londýna do Haagu, kde se má stát klíčovým svědkem v soudu proti běloruskému prezidentovi. Když vůz kdosi napadne a vyjde najevo, že Interpolu se nedá věřit, jedna z agentek povolá do služby bývalého elitního bodyguarda, aby Kinkaida do Haagu doprovodil inkognito.

Jde sice o bývalého zabijákova nepřítele, ale Kinkaid nemá na výběr: musí svědčit, aby jeho ženu pustili z vězení.

Tato akční jízda napříč Evropou původně měla být poměrně vážný thriller. Ale pak se v hollywoodském studiu Summit Entertainment rozhodli, že by bylo lepší film těsně před natáčením přepsat na komedii, která lépe sedne představitelům obou mužských hrdinů.

Samuel L. Jackson rád hraje postavy s nadsázkou a jeho herecký kolega Ryan Reynolds po úspěchu loňské superhrdinské komedie Deadpool znovu dostal příležitost, aby si utahoval sám ze sebe.

Výsledkem je film, který kulhá na obě nohy. Závažnější linka s odsouzením zlosynského běloruského prezidenta ani romantické zápletky týkající se obou hrdinů nedostanou skoro žádný prostor. A samotné legrácky a špičkování mezi oběma novými "kámoši" místy působí dost nuceně.

Naštěstí Jackson opět s gustem hraje chlapíka, kterého nezastaví špatný scénář ani kulka do kolene. A to doslova. Během telefonátu manželce si − po vzoru Ramba a dalších testosteronových strojů na zabíjení z akčních filmů 80. let − svépomocí vydloubne náboj z nohy. O chvíli později už skáče z okna a po zbytek filmu zvesela kulhá ulicemi Londýna či Amsterodamu jako chodící důkaz, že tohoto muže nesejme ani kohorta běloruských padouchů.

Zabiják & bodyguard není podařená parťácká komedie. Ty zpravidla těží ze spojení protikladů, z toho, jak rozdílní jsou oba protagonisté. Zde Jackson sice hraje spontánního požitkářského zabijáka a Reynoldsova postava má být naopak metodická, ve věcech emocí včetně lásky poněkud natvrdlá, ale většinu slovních přestřelek jim divák moc nevěří.

Ve druhé půlce však film hodí nezdařené pokusy o budování charakterů za hlavu, jeden z hrdinů skočí do člunu, druhý na motorku a následuje zábavná honička amsterodamskými kanály. A po ní ještě několik adrenalinových akčních dezertů.

Režisér Patrick Hughes ukazuje akci přehledně, za využití ruční kamery, avšak bez zbytečně zběsilého stříhání. Nejde o žádný stylotvorný majstrštyk, ale na auta padající do vody a vzájemné otloukání kuchařskými pomůckami v zázemí jedné amsterodamské restaurace se kouká dostatečně hezky.

Bez přítomnosti hereckých hvězd − k nimž nutno přičíst ještě pod vráskami maskérů ukrytého Garyho Oldmana v roli souzeného prezidenta − by byl Zabiják & bodyguard tuctové béčko. Trochu lacině však působí i navzdory hvězdnému šarmu.

V jedné scéně Kinkaid vzpomíná, jak potkal svou ženu − uprostřed baru, kde zrovna machistickým ožralům dávala lekci v etiketě za pomoci pěstí a lahví s uraženým dnem. Tehdy se na okamžik vynoří jiný, zábavnější a odvázanější film. Ten se však po většinu času ukrývá hluboko pod tou tuctovou krustou.