Mladý asijský orchestr s houslistkou Changovou v Praze dokáže to, co dospělí neumí

S ambiciózním Asijským mládežnickým orchestrem, jenž čítá 109 hráčů z 10 zemí, v sobotu v pražském Obecním domě vystoupí hvězdná houslistka Sarah Changová.

Z někdejšího zázračného dítěte, které v osmi letech debutovalo s Newyorskou filharmonií, se stala globální hvězda. Účinkuje v reklamách, nosí pochodně před olympijskými hrami. Získala cenu Světového ekonomického fóra v Davosu a prezident Obama ji jmenoval do zvláštní komise pro americko-ruské vztahy.

Jedno přání se jí splní teprve teď: dlouho snila o vystoupení s Asijským mládežnickým orchestrem. "Jedním z mých učitelů byl houslista a dirigent Yehudi Menuhin, který toto senzační těleso spoluzakládal," líčí Changová v rozhovoru pro HN. "Vždy mě zval, abych si s nimi zahrála, a dodnes lituji, že jsem si na to tehdy neudělala čas. Teď přišla má chvíle," říká.

Nápad založit panasijský orchestr dostal britský dirigent Richard Pontzius, jenž v 70. a 80. letech minulého století opakovaně vystupoval v Japonsku, Číně a na Tchaj-wanu. Neustále potkával začínající hudebníky, kteří ho prosili o rady, jak se dostat na zahraniční konzervatoře.

Pontzius na to šel odjinud: založil orchestr, jehož cílem je oslavovat "znamenitost mladých asijských hráčů" a povzbudit je, aby raději reprezentovali svůj kontinent, než aby se rozutekli po světě.

Pontziusův nápad pak dotáhl právě proslulý houslista Menuhin, který se roku 1990 stal prvním hudebním ředitelem a dirigentem Asijského mládežnického orchestru. Přitáhl k němu důležité sólisty, například violoncellisty Yo-Yo Mu, Mischu Maiského nebo Alisu Weilersteinovou. Letos v létě orchestr doprovázeli houslisté − kromě Sary Changové také Čech Jan Mráček.

Sobotní vystoupení v Praze bude dirigovat právě Richard Pontzius, jenž po Menuhinově úmrtí v roce 1999 převzal jeho závazky.

Asijský mládežnický orchestr se přitom co rok mění: na každé letní turné dělá konkurz a obměňuje sestavu. Laťku drží vysoko, jen letos o 109 hráčských pozic usilovalo 1200 přihlášených.

Sólistka sobotního koncertu Changová si nejvíc cení jejich energie. "Jsou tak nadšení. Po dlouhém letu skoro po čtyřech vylezeme z letadla, ale sotva dorazíme na zkoušku, samou radostí skáčou až ke stropu. Jejich energie je nakažlivá," líčí.

Changová s orchestrem zahraje Sibeliův Houslový koncert d moll, jejž už jako šestnáctiletá natočila s Berlínskými filharmoniky. "Naučila jsem se ho jako velmi mladá, takže má pro mě zvláštní význam," říká dnes, o dvacet let později.

Na současném turné Changová vnímá také čím dál vyhrocenější vztahy mezi Východem a Západem. "Narodila jsem se ve Spojených státech, ale rodiče pocházejí z Jižní Koreje. V tamním hlavním městě Soulu mám rodinu a dost se o ni bojím," říká v době, kdy jihokorejské metropoli opakovaně vyhrožuje totalitní Severní Korea.

Changová si nedělá iluze, že by vystoupení asijského orchestru mohlo takové věci ovlivnit. Ale dlouhodobě prý může přispět k většímu vzájemnému porozumění.

"Působí u nás hráči z pevninské Číny vedle hudebníků z Tchaj-wanu," poznamenává o zemích, jež mají politicky napjaté vztahy. "Dospělí z těchto končin si vždy nerozumí. Ale mladí společně cestují, zkouší a každý večer hrají krásnou hudbu," říká Changová. "Proč to nedokážou také dospělí?" ptá se.