Dočekalovým Životem a trestem z Budapešti začíná festival Divadlo. Zvedá sekeru, aby tnul do živého

Sekera zavěšená na zdi je zřejmě určena k použití v nejvyšší nouzi. Připomíná kladiva "poslední záchrany" umístěná ve vozech hromadné dopravy. Stejně jako ony je uložena ve vitríně − při ohrožení rozbijte sklo.

Dramatická situace, v níž kdosi sklo vyrazí a sekeru použije, nejspíš nastane. Už za několik hodin v Plzni. Přesně podle staré divadelní poučky: visí-li na jevišti puška, musí z ní někdo vystřelit. Dnes by to mělo zjistit publikum v plzeňském Velkém divadle. Budapešťský soubor Vígszínház zde uvede adaptaci Dostojevského románu Zločin a trest. A spisovatelův neblahý hrdina Raskolnikov se přece v nouzi ocitl a sekerou vraždil.

Maďarský Vígszínház je jedním z osmi zahraničních souborů, které vystoupí na 25. ročníku festivalu Divadlo v Plzni. A jedním z těch, které mají sílu "vzít sekeru" a tnout do živého.

Když o maďarské a polské divadelní scéně, jejíž špičkoví zástupci se objevují v programu týdenního plzeňského festivalu, hovoří člen jeho dramaturgické rady Michal Zahálka, nešetří uznáním.

Navíc připomíná pro Čechy dobrou zprávu, že Zločin a trest, který se v Maďarsku stal jednou z nejoceňovanějších loňských inscenací, režíroval někdejší šéf činohry pražského Národního divadla Michal Dočekal.

To ale neznamená, že by české divadlo mělo zpychnout − což platí ještě víc ve srovnání s tradičně odvážnou polskou scénou. "Odvážné v českém divadle není na rozdíl od Polska tak trochu nic, přesto české divadlo hodnotím optimisticky," glosuje situaci Zahálka nad programem plzeňského festivalu, který představí také to nejlepší z tuzemské divadelní produkce uplynulé sezony.

"Polská divadla se nebojí patosu, ke kterému v české mentalitě laskavého humoru, zevšeobecňování a bagatelizování nemáme sklon," vysvětluje.

Podle Zahálky má ale tuzemské divadlo například tvůrce, kteří precizním způsobem experimentují s formou i jazykem.

"Ve festivalovém programu to zastupuje inscenace Bludiště seznamů režiséra Jiřího Adámka. Minimalistická nezpívaná opera," připomíná dramaturg dílo inspirované knihou Umberta Eca a s hudbou Martina Smolky, kde je libreto složeno z výčtů, rejstříků a seznamů.

To, že není česká divadelní scéna společensky vyhraněnější, může souviset také s publikem. "Nemáme tu výrazně nábožensky orientovanou diváckou obec jako v Polsku. A na rozdíl od Maďarska zde nejsou žádní až tak vydatní národovci," míní Zahálka.

Mnohé zesilují i autoritářské tendence v Kaczyńského Polsku a Orbánově Maďarsku. "Polská vládní strana má snahu dosazovat do vedení divadel své lidi, kteří povedou soubory v rozporu s dosavadním směřováním," upozorňuje.

V komplikované situaci se tak ocitly i dvě evropsky významné osobnosti polského divadla: Jan Klata, který do letoška vedl krakovské Národní Staré divadlo, a Krystian Lupa působící v Polském divadle ve Vratislavi.

Na to, že ještě horší situace je v Putinově Rusku, festival upozorňuje peticí zastávající se režiséra Kirilla Serebrennikova. Ředitel moskevského Gogol Centra je v domácím vězení. Čelí obvinění ze zpronevěry peněz určených pro inscenace, které údajně neuvedl.

"Inscenace se ale realizovaly, a dokonce s velkým úspěchem. Byly rovněž uvedeny na prestižních mezinárodních i ruských festivalech. Nelze uvěřit tomu, že Serebrennikovovo stíhání nemá politický podtext," uvádějí pořadatelé festivalu na konto divadelníka, který se ocitl v nejvyšší nouzi − festival Divadlo tedy musel rozbít sklo.