Básník Ivo Vodseďálek, který v úterý zemřel ve věku šestaosmdesáti let, byl jedním z hlavních představitelů první vlny českého undergroundu. Držitel ceny časopisu Revolver Revue byl mimo jiné spojen s básníkem a filozofem Egonem Bondym. S přítelem z gymnázia Vodseďálek na začátku 50. let založil jednu z prvních tuzemských samizdatových edic Půlnoc.
Několik let přinášela především básně obou autorů. Její soupis obsahuje 44 titulů, z toho šestnáct Vodseďálkových a osmnáct Bondyho. Svazky vycházely většinou ve čtyřech, často i v jediném výtisku. Cílem bylo texty nikoliv šířit, ale především uchovat.
"Padesátý rok nás zastihl v úplně rozporné situaci. Na jedné straně naprostá existenční beznaděj. Nedovedli jsme si představit obor lidské činnosti, ve kterém bychom mohli svobodně rozvíjet svůj myšlenkový svět," líčil Vodseďálek období, kdy bylo "stalinismem prodchnuto naprosto vše".
Vodseďálkovy rané texty silně ovlivnil surrealismus. Už v edici Půlnoc se od něj však začal distancovat. Protože se podle svých slov cítil trapně a pociťoval stud za poúnorovou restriktivní kulturní politiku, začal psát básně z pozic takzvané trapné poezie, negující právě dědictví surrealismu: "Trocký jí cecky / Trocký jí všecky cecky / Trocký nosí kecky a jí všecky cecky."
Vodseďálek tvrdil, že si tak proti světu, který mu nevyhovoval, vymyslel vlastní zbraň, "aby to bylo skutečně hodně trapné, aby se lidi zastyděli".
Až do konce 80. let Vodseďálek vlastní tvorbu ve strojopisných edicích dával k nahlédnutí pouze nejbližším přátelům. "Co jsem kdy psal, to jsem psal do šuplíku. Neměl jsem představu, že by to mohlo být kdy publikováno," říkal.
Oficiálně tak jako literát vystoupil na veřejnost až po listopadu 1989. Pětisvazkové Dílo vyšlo roku 1992. Svou tvorbu v něm autor rozčlenil do částí Zuření, Snění, Bloudění, Probouzení a Nalézání.
Kromě psaní se Vodseďálek věnoval výtvarné tvorbě, především kolážím, a patřil také k propagátorům balonového létání v Česku. V roce 1965 založil Balonklub Praha.
