Pojišťovny teď nařizují, že vrtání musí pacienta bolet, tvrdí nový šéf stomatologické komory Roman Šmucler

Zubaři mění po osmi letech šéfa. Do křesla prezidenta komory ve čtvrtek usedá Roman Šmucler. Profesní organizaci přebírá na prahu padesátky jako světově uznávaný akademik, který zároveň stále několik hodin týdně pečuje o chrup svých pacientů v ordinaci. Ale také jako mediálně protřelý profesionál a televizní tvář, která se publicity nebojí a umí s ní pracovat.

Při osobním setkání Roman Šmucler překvapí. Je vyšší, než se zdál na televizních obrazovkách coby moderátor pořadu Tabu, a vypadá také výrazně mladší.

Před pár hodinami se vrátil z Japonska. Přesto od rána vítá jednu návštěvu za druhou bez špetky znatelné únavy v očích, orámovaných výraznými modrými brýlemi.

Zkušenosti z přednáškových sálů, ordinací i televizních studií spolu s neutuchajícím entuziasmem se mu budou na novém postu hodit. Přes 10 tisíc českých zubařů do něj vkládá velké naděje.

Světovou kvalitu tuzemské stomatologie v praxi podle něj brzdí špatná úhradová politika. Hra na bezplatné zdravotnictví, jak Šmucler český systém označuje, prý rozdělila české zubaře na dva tábory.

V prvním jsou lékaři z měst, jejichž klienti jsou ochotni za své zdraví platit. Ti druzí žijí na venkově a jejich klientelou jsou hlavně pacienti "na pojišťovnu", kteří si nad rámec zdravotního pojištění připlatit nemohou nebo nechtějí. A ti mají stále častěji problém zubaře vůbec najít.

Právě boj proti tomu, jak je nastavený systém hrazení výkonů ze zdravotního pojištění, bude jednou z priorit nového prezidenta komory. To, co dnes za výkony pojišťovna zaplatí, totiž nepokrývá ani náklady. Modelově: ošetřit zub hrazenou amalgámovou výplní trvá zhruba půl hodiny. Pojišťovna ale zaplatí jen šest minut. Zubaři tak buď práci odvedou málo kvalitně, nebo pořádně, ale z velké části zadarmo.

Důsledky nedostatku peněz i motivace podle Šmuclera nesou hlavně pacienti. Staří zubaři na venkově ordinace zavírají a noví na jejich místo nechodí. "Když vám zmizí lékař z malé obce, tak už se tam nikdy nevrátí," popisuje Šmucler zkušenosti z tuzemska i zahraničí. "Bylo by hodně špatně, kdybychom měli deset dvacet procent populace, která k zubnímu lékaři vůbec nechodí, protože je nikdo nechce registrovat."

Do řešení by se podle Šmuclera měli zapojit všichni: pojišťovny, politici i pacienti. Ty první by se měly nad rámec úhradových pravidel postarat, aby se v odlehlých lokalitách doktorům zůstat vyplatilo. Kraje a obce by zase měly nabídnout třeba bezplatné bydlení nebo z obecní kasy vybavené ordinace. A pacienti by si měli uvědomit, že peníze z pojištění zkrátka na kvalitu nestačí.

"Je potřeba si říct, kolik peněz ve stomatologii tedy bude. A pak si říct, co z toho můžeme zaplatit a jak bude ta služba pokrytá." Základní pojištění by podle něj mělo zajistit minimální péči pro ty nejchudší. Ti bohatší by se mohli připojistit nebo zkrátka platit v ordinacích hotově.

Když mluví o tuzemských zdravotních pojišťovnách, neskrývá Šmucler rozhořčení. Označuje je socialistickým termínem "ústavy národního zdraví", protože podle něj jako skutečné pojišťovny nefungují. Jen přerozdělují daň v podobě zdravotních odvodů. "Kdybychom měli skutečné pojišťovny jako v Německu, tak by pacientům zajistily za jejich peníze co nejlepší kvalitu, neboť by si konkurovaly. K tomu by byla jedna pojišťovna pro nejchudší a třeba i dotovaná," navrhuje.

To, že lékaře český systém nutí dělat svou práci nekvalitně, a ne tak, jak je pro pacienta nejlepší, je podle Šmuclera v zahraničí nepochopitelné. "Z Evropské unie nás odsuzují, co to tady děláme. Že spousta postupů je non lege artis a my jako komora bychom měli 'lékaře na pojišťovnu' postavit mimo zákon. Když máte udělat plombu za šest minut, tak to zkrátka musíte odfláknout. Navíc za tu dobu nezabere ani anestezie. Takže pojišťovna vlastně nařizuje, že vrtání musí pacienta bolet." Přitom každý pacient má podle něj právo, aby jeho lékař byl jako Karel Gott. "Nestačí, že vám zazpívá nějaký Karel."

Jazykově vybavený a zcestovalý Šmucler přináší do čela komory cennou zahraniční zkušenost. Cesta, kterou by se tuzemská stomatologie měla vydat, je přitom prý dávno vyšlapaná. "U nás pořád hledáme vlastní, nesmyslné způsoby, které ve světě nikdo nechápe a které nás jen dál brzdí." Ví, o čem mluví, o zdravotnických systémech v různých zemích přednáší na univerzitách.

Když počátkem 90. let jako první polistopadová generace ukončil studia na lékařské fakultě, viděl budoucnost mnohem optimističtěji. "Tehdy by nás nenapadlo, že za dalších 20 let budeme stále dohánět Německo. To byl přece náš chudý poválečný bratr. Čekali jsme, že jeho úroveň dotáhneme bez problémů za pár let." Na to, aby z trvajícího manka pomohl umazat co největší díl, má nyní Roman Šmucler coby nový šéf České stomatologické komory čtyři roky.