Zpěvačka Marta Kubišová zahajuje věčný půst. Po celou kariéru si udržela nadhled i neústupnost

Kateřina Moravcová si nepamatuje, že by jí maminka v dětství zpívala. Když to ve tři roky starém dokumentárním filmu nazvaném Magický hlas rebelky říká režisérce Olze Sommerové, zní její slova skoro nepochopitelně: až do listopadové revoluce z roku 1989, kdy jí bylo deset let, Kateřina Moravcová netušila, že její matka byla kdysi nejslavnější československou zpěvačkou a stála na prahu mezinárodní kariéry. Maminku znala už jen jako ženu v džínách a tričku, která běží domů z práce uvařit večeři.

Ale pak, když padl bolševik, Kateřina Moravcová poprvé viděla ty staré klipy. "Byla prostě nádherná," řekne před kamerou a samohlásku "á" ve slově "nádherná" s nádechem úžasu protáhne. Skoro jako kdyby ji zazpívala její matka, Marta Kubišová.

Příležitost naposledy živě slyšet jeden z nejpozoruhodnějších ženských hlasů v historii české populární hudby se naskytla právě nyní. Nedělním vystoupením v brněnském Sono Centru zahájí Marta Kubišová sérii posledních koncertů své kariéry. Ukončí ji 1. listopadu v Českých Budějovicích, kde se na den přesně před pětasedmdesáti lety narodila.

S posledními koncerty, které nakonec poslední nebyly, se v populární hudbě nakládá všelijak. V nedávné době své předsevzetí revidovala třeba zpěvačka Marie Rottrová. Poslední turné kariéry absolvovala roku 2011 k sedmdesátinám, nadále ale občas vystupuje se skupinou Neřež. Tento a příští měsíc šestkrát.

V případě Marty Kubišové si posluchač může být definitivností jejího předsevzetí nejspíš jistý. Rozhodnost a neústupnost je patrná z celého života, během něhož pěvkyně například jako jedna z prvních signatářek a mluvčích Charty 77 zpříma čelila zákazům a perzekucím.

Zpěvaččin dlouholetý klavírista Petr Malásek by se tedy musel znovu narodit jako pes, aby se k Martě Kubišové vrátil. Ostatně sám Malásek na konto pověstné ochránkyně zvířat obvykle říká, že by v novém životě jejím psem být chtěl.

Ke klavíru bude Marta Kubišová usedat nanejvýš sama ve svém bytě. Možná je za tím domácím nástrojem dodnes zapadlá platinová deska, kterou mohla dostat až roku 1990, za úspěšný prodej nahrávek ze šedesátých let.

V pořadu České televize 13. komnata to kdysi vysvětlovala tím, že se její kocouři servali a trofej shodili za piano. Zpěvačka prý neměla potřebu desku vyndavat. Pokud tam dnes už není fyzicky, zůstává zapadlá v symbolické rovině. Možná proto, že Marta Kubišová nikdy neměla sen stát se zpěvačkou.

Po otcově vzoru chtěla studovat medicínu, ale komunisté ji opakovaně nepustili k přijímacím zkouškám. Jezdila tedy do Orientálního ústavu na kurzy indologie a marně doufala, že by se mohla dostat alespoň na tento obor.

Zpívání vstoupilo do jejího života mimoděk. V Poděbradech, kam se rodina přestěhovala a kde Kubišová po maturitě pracovala ve sklárnách, ji oslovil místní hudebník, který mladou ženu uslyšel při soukromém preludování. Nabídl jí, aby zazpívala k tanci lázeňským pacientům.

Pak se v novinách objevil inzerát na konkurz do pardubického divadla Stop. Marta Kubišová ho vyhrála. Tam začala rychlá cesta směřující přes plzeňskou scénu Alfa do pražského Rokoka. Potom ke třem Zlatým slavíkům, podpisu smlouvy se západoněmeckým vydavatelstvím Polydor a měsíčnímu, ale kvůli francouzským studentským nepokojům nedokončenému angažmá s triem Golden Kids v jednom z nejdůležitějších koncertních sálů světa, pařížské Olympii.

O Golden Kids − kde Václav Neckář skákal jako kobylka luční a Helena Vondráčková v roli naivky tvořila kontrast s femme fatale Martou Kubišovou − se někdy míní, že díky repertoáru, pohlednosti a nezdolné energii mohli být českou obdobou hvězdného švédského kvarteta ABBA − tedy Abbou před Abbou. Když ta vznikla − a dokázala, že do světové pop-music jsou schopni promluvit také hudebníci z "provinčních" zemí −, Marta Kubišová už lepila pytlíky ve výrobním družstvu Směr.

Že patří "do průmyslu", jí předpovídali i na střední škole kvůli otcově původně soukromé lékařské praxi. Co jiného s kapitalistickou dcerkou?

Vynucený dlouhý hudební půst nakonec Marta Kubišová zahájila necelý rok a půl od příjezdu sovětských tanků ze srpna 1968.

"Ďábel by si nevybral lepší okamžik na to, kdy ji zničit, než si vybrali bolševici," komentoval v Magickém hlasu rebelky hudební publicista Jiří Černý fakt, že zákaz postihl Kubišovou v nejkrásnějším rozletu.

Fatalista by mohl tvrdit, že si to předpověděla písní Zlý dlouhý půst s textem Pavla Vrby a hudbou Bohuslava Ondráčka, tehdejšího hitmakera a ideového tvůrce tria Golden Kids.

Marta Kubišová v ní zpívala, že dlouhý půst je host, který přišel bez pozvání, vzduch, jenž je k nedýchání, když i Bůh není k mání. "Zlý dlouhý půst mě spoutává / a žádný nájem neplatí," hořekovala na vrcholu slávy v textu, jehož význam se brzy posunul.

Ale to, jak se opravdu nevinný song může propojit s osudem lidským, a dokonce kolektivním, dokazuje především Modlitba pro Martu. Po sovětské okupaci se písnička, určená původně do zábavního televizního seriálu, náhle proměnila v alternativní československou hymnu, která si tuto povzbuzující úlohu zopakovala ještě v listopadu 1989.

Jistě píseň tolik rezonovala díky veršům textaře Petra Rady inspirovaného Komenským. Slova "Ať mír dál zůstává s touto krajinou" nebo "Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí" korespondovala s patosem doby. Ale nepochybně rozhodující bylo mysteriózní podání Marty Kubišové.

Těžko by se ta píseň stala uvěřitelnou v podání jiné zpěvačky. Ani kdyby ji nazpívala třeba Kubišové blízká parťačka Helena Vondráčková, která se v novém miléniu se svou kolegyní soudila o údajně zmařené turné ke čtyřicátému výročí Golden Kids.

S kým by se ale měla soudit Marta Kubišová o dvacet let zmařené kariéry? Se znormalizovaným lidem, který pasivně čekal, až se vláda věcí jeho zpět k němu navrátí?

Udržela si nadhled. Tvrdí, že to byla vlastně výhra. Kdyby prý zůstala zpěvačkou v Rokoku, nikdy by se nesetkala s tolika báječnými lidmi z "druhé kultury", včetně Václava Havla, s nímž se spřátelila.

Loni vydala Marta Kubišová své poslední album Soul složené výhradně z převzatého repertoáru. Je na něm i píseň proslavená v originále jako From A Distance v podání Bette Midlerové a oceněná roku 1991 Grammy. Textařka Marta Skarlandtová jí dala název Kdysi dávno, ale sdělení zůstává aktuální.

Jako kdyby těch několik veršů shrnulo podstatu zásadovosti Marty Kubišové: je přece tradicí zřetelně dané, co je dobré a co už je hřích "a kde leží ta hráz". A také, že ten, kdo je moudrý, nehází kameny do studny, z níž sám pil.

Studna Marty Kubišové je čistá.