Kataklysm chystají tvrdé úterý v Roxy. Kapelu nepotkal osud některých legend extrémní hudby

Hitparády prodejnosti hudebních desek občas naruší nečekané zjevení, které nezapadá mezi styly, jež v podobných žebříčcích obvykle bodují. Jednou z kapel, jimž se něco takového daří, jsou kanadští Kataklysm. A to nehrají pop, hip hop nebo R&B, ale death metal, tedy jednu z odrůd extrémní hudby.

Kataklysm vystoupí příští týden v úterý v pražském klubu Roxy. "Patří mezi největší a nejúspěšnější deathmetalové skupiny na světě," říká Tomáš Fiala, šéf agentury Obscure Promotion, která koncert pořádá.

Skupina se v hitparádách dokázala dostat na pozice, na kterých se podobně extrémní hudba běžně nevyskytuje. Její zatím poslední deska Of Ghosts and Gods se například v žebříčku nejprodávanějších alb v Německu vyšplhala na sedmadvacáté místo.

Hodně fanoušků má kapela také v Česku. Souvisí to i s tím, že extrémní hudba je tu v rámci undergroundu populární. V Česku se každoročně koná festival Brutal Assault, jedna z největších evropských přehlídek tvrdé hudby. Tomáš Fiala tak očekává, že na úterní vystoupení Kataklysm do Roxy přijde sedm až osm stovek lidí.

Kataklysm kolem poloviny devadesátých let zformovali styl, kterému říkali northern hyperblast. Byla to v podstatě tvrdší forma death metalu − rychlé kytary a ještě rychlejší bicí v kombinaci s apokalypticky působícím zpěvem.

Zní to jako protimluv, ale na albech Sorcery a Temple of Knowledge kapela hraje vlastně melodický brutální chaos. Nebylo by to možné bez suverénnosti, s níž Kataklysm zvládají zahrát i velmi náročné partitury.

Poté přišly personální změny a s nimi úprava hudebního stylu − skupina se v rámci extrémní hudby stala stravitelnější. Zatímco její první desky měly mezi omezenou skupinou fanoušků doslova kultovní status, "noví" Kataklysm se postupně v rámci death metalu stali velkou kapelou.

Odpovídají tomu právě pozice v hitparádách, které jsou odrazem komerčního úspěchu. Podle Tomáše Fialy proto za vystoupení v Roxy kapela obdrží honorář v řádu stovek tisíc korun.

Aby nedošlo k omylu: hudba, kterou Kataklysm hrají, je pro člověka neznalého věci stále extrémní. Kataklysm ovšem ubrali na chaosu. A melodie v jejich hudbě nejen zůstaly, ale ještě přibyly. "Melodičnost je u nich stěžejní," zdůrazňuje Tomáš Fiala. Je to ovšem doslova brutální melodičnost, podbarvená smrští bicích. Právě tento hudební nástroj má v tvorbě kanadských deathmetalistů zvláštní význam.

S úpravou hudebního stylu přišla také úprava textů. Zatímco alba Sorcery a Temple of Knowledge jsou inspirována mystikou nebo starými bájemi, na novějších deskách Kataklysm zpívají vesměs o brutalitě válek a válečném prožitku.

Ne všem fanouškům byla hudební proměna kapely zpočátku po chuti. Kataklysm sice vystoupali na deathmetalový piedestal, ale ztratili velkou část dřívější unikátnosti. Hudební underground občas nebývá tolerantní, a v očích některých příznivců se tak Kataklysm "zaprodali". Vždyť třeba skladba Suicide River zní jako deathmetalový pop − tak je melodická i přes svoji rychlost a tvrdost.

Příkopy jsou už ale zakopány a Kataklysm dnes mají příznivce mezi všemi tábory v rámci deathmetalové subkultury.

Kapela si letos připomíná 25 let od svého vzniku a výročí se rozhodla oslavit speciálním turné, na kterém přehrává všechny písně ze dvou desek z let 2002 a 2004: Shadows & Dust a Serenity in Fire. "Kataklysm tato dvě alba považují za nejklasičtější nahrávky své současné éry," říká Tomáš Fiala.

V pražském Roxy tak zazní skladby jako In Shadows & Dust, Beyond Salvation, The Ambassador of Pain nebo As I Slither. V rámci death metalu se takové označení příliš nehodí, ale ano: jsou to hity.

Kataklysm však tyto zhruba patnáct let staré písně nezahrají proto, že by museli. Nepotkal je osud některých legend extrémní hudby, které už dlouhé roky žijí z minulosti, protože jejich novější desky nemají zdaleka takový úspěch jako staré nahrávky. Například norská blackmetalová skupina Mayhem na svém letošním turné přehrává proslulou desku De Mysteriis Dom Sathanas z roku 1994.

Kataklysm naopak s každou novou nahrávkou sklízejí větší a větší ohlas. Odrazem toho pak je fakt, že na jejich koncerty chodí i náctiletí fanoušci, kteří death metalu příliš neholdují a poslouchají jiné formy extrémní hudby, především deathcore.