Kapela Jesus and Mary Chain v pražském Lucerna Music Baru spustí zpětnou vazbu na 90. léta

Skotští rockeři Jesus and Mary Chain, kteří dnes po více než čtvrtstoletí znovu vystoupí v Praze, ve druhé polovině osmdesátých let vedli hnutí britských kytarových kapel. Jejich poznávacím znamením byl takzvaný feedback, kytarová zpětná vazba. Přestože připomíná chrčivě pískající zvuk cirkulárky, Jesus and Mary Chain tento uši i nervy drásající hluk povýšili na nositele melodie.

V historii pop-music nebyli první, kdo efektu zpětné vazby − zjednodušeně řečeno kakofonické zvukové smyčky mezi kytarovým snímačem a reproduktorem − začal záměrně využívat. Průkopníky feedbacku byli už Beatles. Houkavý zvuk elektroakustické kytary Johna Lennona na začátku písně I Feel Fine zněl roku 1964 natolik revolučně, že vydavatel k singlu raději připojil upozornění: ne, opravdu nejde o technickou vadu výlisku.

Zpětnou vazbu ovšem krotili také kytaristi Pete Townshend, Jeff Beck či Jimi Hendrix, pohrávaly si s ní skupiny Jefferson Airplane nebo Velvet Underground.

Renesance se dočkala na přelomu osmdesátých a devadesátých let ve Velké Británii, kde kulminovala vlna "nezávislých" kytarových kapel typu My Bloody Valentine či Slowdive. Ty už vznikly právě pod vlivem Jesus and Mary Chain.

Skupina, kterou roku 1983 založili nezaměstnaní bratři William a Jim Reidovi ze skotského městečka East Kilbride u Glasgow, přitom sama působila, jako by se její stvořitelé často probírali sbírkou vinylů svých rodičů. Vlivy sestav Velvet Underground, Stooges, Ramones, ale také Beach Boys byly v tvorbě skotských sourozenců nepřeslechnutelné.

Publicitu kapele zpočátku zajišťoval její "rouhačský" název, avšak i image punkově arogantních grázlů, na jejichž kratičkých koncertech se často semele nějaká řež a u nichž policie nachází větší než malé množství drog. Zároveň však jejich debutové album Psychocandy z roku 1985 tradičně nadšený britský hudební tisk vynášel do nebes jako nový rockový mezník.

Kontrastní název Psychocandy dokonale vystihoval podstatu písní na albu, kde se psychopatické běsnění nenuceně prolínalo s cukrkandlovou lahodností. Rozmazané a rozléhající se vokály rozpouštěly vrstvené, výbušné kytarové poryvy. Kupodivu z tohoto chaotického randálu vystupovaly i opojně gradované melodie.

Téhož receptu se bratři Reidovi drželi i na dalších deskách. Zálibu v protikladných názvech potvrdili roku 1992 pátým albem Honey's Dead, které v květnu téhož roku představili v Pyramidě na pražském Výstavišti. Asi dodnes netuší, jaké hlukové deformace jejich kytarové vazbení získalo v tamních zkosených stěnách.

S bratry Reidovými nikdy nebylo snadné lidsky vyjít − kapela procházela častými personálními změnami. Jen bubeníků se v ní dodnes vystřídal zhruba tucet, nepočítaje jednoho automatického.

Celou existenci skupiny provázely dětinsky umíněné rozepře mezi sourozenci, jež roku 1999 vyústily v rozpad. Válečnou sekeru bratři zakopali až o osm let později, kdy se vrátili na koncertní pódia.

Energii a chuť vstoupit i do nahrávacího studia však našli teprve předloni, kdy začali pracovat na nové, v pořadí sedmé desce. Vyšla letos v březnu pod názvem Damage and Joy a písně z ní tvoří jádro letošních koncertů Jesus and Mary Chain.

S výjimkou využití vokálů čtveřice hostujících zpěvaček a celkového zklidnění není album v kontextu dřívější tvorby příliš překvapivé. Je však zárukou, že kapela dnes v Lucerna Music Baru bude mít hlasitou zpětnou vazbu − od posluchačů.