Gorbačov před tabulí povoluje šrouby. V češtině vyšel Poljakovův román, v SSSR způsobil senzaci

Když v roce 1986 vyšla v Sovětském svazu novela Práce s chybami, byla to literární bomba. Ironický příběh s tou správnou dávkou společenské kritičnosti se prodával jako vodka na krámě. Kniha úspěšného ruského autora Jurije Poljakova vychází v češtině až nyní. V době svého vzniku by ostatně v Československu snad ani vyjít nemohla.

Z dnešního pohledu je to neuvěřitelné, ale v historicky nedávné době bylo Rusko − tedy Sovětský svaz − na chvíli svobodnější zemí než my. Jednalo se o pouhých pár let, kterým se říkalo perestrojka. A právě do období, kdy se v Moskvě smělo už trochu mluvit − a v Praze ještě ne −, nás autor Práce s chybami zavádí.

Jeho sázka na základní školu jako jeviště příběhu je optimální. Nové ročníky s ještě nepokřivenou páteří proti vychytralým desáťákům. Mladý ředitel proti znaveným pedagogickým harcovnicím. Střet nového se starým a naivního s protřelým v kostce. Nevyslovený symbol Gorbačovova povolování šroubů a brežněvovských pohrobků, kteří jen čekají na svou příležitost. Jak to dopadlo, je dobře známo.

Nelze čekat řachandu ve stylu Cesty do hlubin študákovy duše. Poljakov více než s vtipem pracuje s paradoxem a vytrvalým poukazováním na nešvary. Ty jsou často dobově podmíněny a čtenáři, který snahu o reformní komunismus osmdesátých let nepamatuje, mnoho proklouzne mezi prsty.

Pamětník odkojený Dněprem nalezne v knize určitě mnohem více špílců než jeho vrstevník usedlý na březích Labe.

Komunální satira v některých pasážích dílka bohužel převažuje. Ano, tyto stránky zestárly. Odložit novelu by ale byla škoda, protože když se Poljakov od moralizování oprostí a začne věřit svému příběhu, je pohotový a nadčasový. Jako by psal thriller, několikrát převrátí pointu na hlavu.

Kolem přitom nestříká krev, jen se pátrá po starém rukopisu a hledá se šalamounské řešení nevelkého incidentu mezi učitelem a žákem. Taková skutečnost trvá. Tahle knížka není jen pro pamětníky.