Skluzy a odkopy Vojtěcha Scheinosta: Sólo pro olympionika - zapomenutý osud nepohodlné hvězdy

Sněhová vánice ohlušuje uši a zaslepuje oči. Není vidět na krok, všude kolem je bílo, bílý je sníh i řev větru. Po pás ve sněhu a z posledních sil, krok za krokem směřuje kupředu. Do krve rozedřené paty v lyžařských botách bolí při každém pohybu. A bezvládné tělo kolabujícího kamaráda na zádech je metr za metrem těžší. Lavina se může utrhnout každou vteřinou a pohřbít oba hluboko pod sebou.

K Labské boudě chybí ještě kilometr, takhle zahyneme oba, bleskne hlavou zachránci. "Vydrž, prosím tě, pomoc tu bude hned," posazuje promrzlého parťáka na zem, zády k větru. Vrací se pro lyže a ujíždí vánicí k boudě. Sám neví, odkud na to ještě bere síly. Stačí ostatním říct, kde polomrtvého muže nechal, a hroutí se v bezvědomí k zemi.