Uměleckoprůmyslové museum je po rekonstrukci za 266 milionů korun krásně prázdné

Zažít toto muzeum prázdné se podaří jednou za sto sedmnáct let. "Takhle to tu vypadalo jen chvíli po dostavbě v roce 1900," upozorňuje Helena Koenigsmarková, ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze. S nadsázkou řečeno ji skoro mrzí, že se vypulírovaná historická budova naproti Rudolfinu brzy zaplní expozicemi a běžným muzejním provozem. Ten začíná právě dnes, kdy se muzeum otevírá návštěvníkům po tříleté rekonstrukci, jež přišla na 266 milionů korun.

Začátek však bude pozvolný. Kromě rekonstruovaného historického interiéru s moderní úpravou suterénu se otevírá pouze muzejní knihovna, restaurace s obchodem a zatím jediná výstava nazvaná Director's Choice. I když jde o rozsáhlou přehlídku tří set předmětů vybraných z různých sbírek muzea, zaplňuje pouze část jednoho ze tří výstavních podlaží.

Zbývající sály jsou prázdné nebo se do nich stěhují balíky s věcmi pro chystané expozice. Ty jsou naplánované až do roku 2020.

Krátké období prázdných sálů však nezůstane nevyužité. Na programu jsou přednášky, promítání, čtení, divadlo, tvůrčí dílny i netypické aktivity.

"Každý všední den od osmi ráno se tu bude cvičit jóga," říká s úsměvem tisková mluvčí muzea Radka Potměšilová, podle které stojí za to "prázdné" muzeum navštívit už kvůli krásným výhledům z oken − na Rudolfinum, Petřín a z druhé strany na Starý židovský hřbitov. Až budou exponáty na svých místech, okna se zatáhnou roletami.

Uměleckoprůmyslové museum je po rekonstrukci krásně prázdné

Dalších 20
fotografií

Krásné výhledy musí ustoupit ochraně památek, kterým ostré a proměnlivé denní světlo škodí − na to se ovšem v začátcích muzea nehledělo. "Tenkrát osvětlení výstav tvořila okna, i když byla budova elektrifikovaná. Máme tu sloupy od Františka Křižíka, jenž stavbu dozoroval," říká ředitelka Koenigsmarková. "Osvětlení bylo na chodbách a v sálech čistě orientační, nikoli osvětlující. Když se setmělo, muzeum zavřelo," vysvětluje.

Rekonstrukce budovy postavené architektem Josefem Schulzem, jenž navrhoval i Národní muzeum, obnovila lesk původní bohaté výzdoby interiéru a zároveň zvýšila technologické zabezpečení. "Už nejde jen tak vstoupit do sálu a rozsvítit. Musí se volat ostraha," směje se ředitelka, podle které je nyní osvětlení, bezpečnost i klimatizace v muzeu na vysoké úrovni.

Ustoupit se muselo v jediném. "Nepodařilo se skloubit historický prostor s potřebou většího výtahu. Rozměrné objekty se tak musí stěhovat po schodech. Naštěstí takových moc nemáme," dodává Helena Koenigsmarková.

Uměleckoprůmyslové museum se před rekonstrukcí potýkalo s nedostatkem místa. Osmipatrová budova má tři výstavní podlaží, každé s výškou přes dvě patra, avšak výstavy se konaly jen ve dvou.

Třetí podlaží sloužilo jako depozitáře a ty postupně přestávaly kapacitně stačit. Před třemi lety tak začala nejen rekonstrukce staré budovy, ale zároveň i stavba nového depozitáře na kraji města.

Novostavba ve Stodůlkách funguje od loňského dubna, stála 231 milionů korun. Náklady na depozitář, stejně jako na rekonstrukci muzea uhradil vládní Program péče o národní kulturní poklad.

Uměleckoprůmyslové museum ve srovnání s rokem 2014 získalo dvaapůlkrát více výstavní plochy, nyní má k dispozici 2750 metrů čtverečních. Změnu návštěvníci pocítí hned při vstupu − vyberou-li si nový vchod z Široké ulice. I když zůstal zachován také původní vstup s prudkým schodištěm v průčelí, ten nový, bezbariérový je výrazně atraktivnější. Vede přes zahradu sousedící s Pinkasovou synagogou a Starým židovským hřbitovem.

"Je to jako oáza, kdokoli sem může přijít i bez vstupenky a posedět na lavičce," rozhlíží se po upravené zahradě s kašnou a malým pavilonem ze 60. let mluvčí muzea, podle které bude venkovní posezení v teplých měsících nabízet i muzejní restaurace. Uličkou mezi ní a muzejním obchodem zvaným Modernista, jenž nabízí repliky vybraných exponátů, se přichází k šatně, pokladně a také k výtahům. Mnohem krásnější než svezení kabinou je však přístup do sálů přes historické schodiště.

Návštěvníky oslní především dříve nepřístupná část schodiště v nejvyšších patrech, kde jsou velkolepé nástěnné malby s vyobrazením řemesel a také barevné okenní vitráže.