První německý seriál Netflixu je bezútěšným thrillerem, pohled na zdrchaný kraj připomene Pustinu

Není divu, že má mladík Jonas noční můry. Od prvních záběrů německého seriálu Dark − na tajemný les a jadernou elektrárnu uprostřed něj − je zřejmé, že v městečku Winden nebude lehké žití. Jako by někdo vysál z jeho obyvatel všechnu radost, stejně jako zmizely skoro všechny barvy z chladného zachmuřeného filmového obrazu.

O prvním německém seriálu produkovaném internetovou televizí Netflix se hovoří jako o evropské odpovědi na loňský hororový hit této platformy nazvaný Stranger Things. Je to pravda pouze částečně. Také v seriálu Dark jde o záhadné zmizení dítěte, i tady dojde na setkání s nadpřirozenem či výlet do jiného světa. A důležitou roli hrají 80. léta. Ale místo vyvážené žánrové retrosměsi odlehčeného dětského dobrodružství a intenzivního hororu, kterou nabízejí Stranger Things, tentokrát na obrazovky dorazil bezútěšný thriller, v němž obrazně i doslova slunko nezasvítí.

Student Jonas má k nočním můrám konkrétní důvod. Jeho otec nedávno spáchal sebevraždu a chlapec se po krátkém pobytu v psychiatrické léčebně musí kromě smrti rodiče vyrovnávat s dalšími neštěstími.

Vše začne zmizením spolužáka Erika. A když mládežnická parta při pátrání po Erikově marihuaně údajně ukryté v lesích přijde o dvanáctiletého Mikkela, po němž se doslova slehne zem, podivné věci se začnou vršit. Objeví se mrtvý chlapec bez očí a brzy začnou z nebe pršet mrtví ptáci.

Český divák si při pohledu na zdrchaný kraj a nešťastnou komunitu vzpomene na tuzemské seriálové kriminální drama Pustina či na jeho skandinávské předobrazy. V Dark jde o komplikovaně propletené osudy čtyř rodin, kdy děj cestuje časem mezi roky 2019, 1986 a 1953. A to doslova. Jde o obří, s německou důsledností vyvedenou skládanku, jejíž další podrobnosti se nesluší prozrazovat.

Pro představu, jak moc zamotané vše je, stačí vypíchnout okamžik, kdy Jonas potkává v minulosti svého otce, který je o několik let mladší než on, a přitom do této časové roviny přicestovali oba chvíli po sobě ze stejného světa, kde byli v úplně jiném vztahu.

Možná se při čtení předchozích řádků točí hlava, ale seriál Dark je ve skutečnosti napínavý a atmosférický − navzdory množství postav i časových vrstev. Jen občas trpí snahou tvůrců seskládat thrillerovou křížovku s až moc velkou důkladností. Jako by se jim někde cestou vytratil život. Všechny postavy tu nějak trpí, často hlubokými ranami z minulosti, scénář pečlivě vkládá divákům do hlavy otazníky a vzápětí na ně odpovídá a na mysl se dere pocit, že jde spíš o promyšlený algoritmus než o přirozený tok vyprávění.

Podobně úmorná začne být všudypřítomná temnota, podpořená debatami o roli osudu a cyklické povaze času i symbolickými antickými paralelami. Na druhou stranu jindy tato středoevropská melancholie s kořeny v literárním romantismu dokáže diváka vtáhnout.

Kdo by hledal záplavu odkazů na popkulturní fenomény 80. let jako ve Stranger Things, bude zklamán. Musí si vystačit s ušmudlanými figurkami superhrdinů a lokálními hudebními hvězdami minulosti, třeba s německou zpěvačkou Nenou.

Ale právě soundtrack − míchající novovlnné kapely 80. let jako Dead or Alive s jejich soudobými pokračovateli typu zasmušilého elektropopu v podání švédské zpěvačky Fever Ray − je nedílnou součástí atmosféry. A ta v těch nejsilnějších okamžicích sedne divákům za krk jako radioaktivní spad.

Dark není jen záhadný thriller, ale také drama o rodičích a dětech, o ztrátě blízkých, absenci lásky a štěstí, o neustálém míjení. Tato všednodenní témata seriál posiluje nadpřirozeným motivem cestování v čase, které činí z osudového neštěstí ještě děsivější a neodvratitelnou záležitost. Někdy tvůrci své hrátky s časem myslí až přehnaně vážně a závažně, když operují s myšlenkami Einsteina či Nietzscheho.

Ale už pro tu touhu zjistit, proč z nebe prší mrtví ptáci a proč jinde − či v duchu seriálu lépe řečeno jindy − bylo na pastvině nalezeno 33 mrtvých ovcí, divák cítí nutkání dokoukat Dark co nejdříve do konce.