Na stránkách té sedmikilové, nadrozměrné knihy se člověk o králi uměleckého stylu pop-art jistě dozví i něco nového. To ale na právě vydaném českém překladu monografie Andy Warhol − Gigant není nejdůležitější. Spíš než objevným životopisem je kniha kvalitním fotoalbem s více než dvěma tisíci snímky a zasvěcenými texty od sedmi odborníků, z nichž někteří se s Warholem osobně znali.
Umělcův portrét, který autoři dohromady vytváří, sice nepůsobí zvlášť zevrubně, zato je většina ze čtrnácti příspěvků bezprostřední a vtipná. V úvodní stati například kunsthistorik Dave Hickey vzpomíná, jak se v šedesátých letech na Warhola vyptával jedné newyorské sběratelky. Ta vylíčila, jakou pohromu umělec způsobí na večírku.
Warhol prý nikdy nechodí sám, vždy ho doprovází suita šlapek, transvestitů a narkomanů, kteří "vlezou všude", i do šuplíků v ložnici. A když odejdou, hostitelka zjistí, že "skříňku s léky vyplenil opravdový odborník. Zmizely prášky na spaní a hubnutí, demerol, dokonce i uspávadlo pro psa".
Pamětnice z toho vyvozuje, že Warhol na rozdíl od malíře Jacksona Pollocka není kariérista, který na sebe upozorňuje nanejvýš tím, že se pohádá s nejbohatším účastníkem večírku. "On prostě jen plení Upper East Side," soudí sběratelka.
Příspěvky autorů v knize postupují chronologicky. Kunsthistorik Hickey vykresluje Warholovo dětství v přistěhovalecké rusínské rodině v Pittsburghu, vypráví, jak si ovdovělá matka se třemi syny přivydělávala prodejem zeleniny ze své zahrádky. Desetiletý Andy také chodil na trh. Prodával však něco jiného − za pár centů kreslil portréty. Své služby prý nabízel dost neodbytně.
Většina autorů knihy se shoduje, že Warhol byl milý a dobrosrdečný, typické nejmladší rozmazlované dítě, a že pozdější image odtažitého, vědoucího, záhadně zlověstného muže byla maskou. Hickey tvrdí, že jeden z nejvýznamnějších umělců 20. století oproti tradované představě "nepištěl, neměl hlas jak dívka. Mluvil obyčejným tenorem se středozápadním přízvukem. Za druhé byl vyšší, než jak se jevil na fotografiích. Byl štíhlý a nepůsobil zas tak moc zženštile. Ve zženštilém prostředí to trochu přehrával, ale tak to dělá každý, protože afektovanost je prostě nakažlivá," usuzuje autor.
Kniha nešetří ani Warholovými citáty: "Proč bych měl vlastně být originální? Proč bych nemohl být neoriginální?" Vytržené z kontextu se proměňují ve vtipné a provokativní bonmoty, ale tak je to v pořádku, tak to měl umělec rád, o to se vždy snažil. Sám vytrhával − přesněji vystřihoval − titulky, reklamy a fotografie z novin a časopisů a pak je recykloval.
Například o své pracovitosti, kterou měl tendenci bagatelizovat, Warhol prohlásil: "Moje pojetí práce je nejspíš dost volné, protože už jen být naživu je někdy dřina, a navíc často děláte něco, co vůbec nechcete."
O krásných ženách, kterých portrétoval opravdu hodně − nejen Marilyn Monroe a Liz Taylorovou, ale také Jane Fondovou nebo Lizu Minelliovou −, zase řekl: "Ani krásky nejsou vždycky přitažlivé. Když je zachytíte ve správný čas ve špatném světle, je po kráse. Věřím na tlumené osvětlení a iluzorní zrcadla. Věřím v plastickou chirurgii."
Andy Warhol
Gigant
2017, Nakladatelství Argo, přeložil Jiří Hrubý, 623 stran, 4500 korun
A na adresu výrobce, kterému udělal snad nejlepší reklamu na světě, si Warhol postěžoval: "Víte, že mi firma Campbellovy polévky neposlala jedinou plechovku?" Přitom právě Campbellovy polévky, které tiskl v nadživotní velikosti a jež odstartovaly jeho slávu, patřily k umělcovým raným vzpomínkám. "Vždycky jsem je pil. Asi tak 20 let jsem měl k obědu to samé, pořád dokola," vzpomínal na chudou kuchyni své matky.
Kniha vystihuje jeden rys Warholovy tvorby: zálibu v nedokonalosti. Jako reklamní kreslíř obtahoval a schválně rozpíjel linky, což z něj udělalo zajímavého a vyhledávaného autora. Když objevil sítotisk, líbily se mu cákance a dohromady slité partie, barevné plochy zase úmyslně nanášel "šejdrem". A samozřejmě miloval lesk a třpyt, které získaly monumentální výraz v jeho stříbrné Factory, newyorském ateliéru, který nechal vymalovat stříbřenkou a vytapetovat alobalem.
V přeneseném významu se vášeň pro třpyt projevovala v obdivu k hvězdám showbyznysu, o nichž Warhol vydával magazín Interview, fotografoval je polaroidem a přibližoval se jim jako obsesivní tvůrce vlastních filmů.
Kdyby Andy Warhol ještě žil, gigantická monografie by ho nejspíš potěšila. I když mu někteří z autorů viděli pod prsty, nikdo jej přespříliš nedemaskuje, neodkrývá nic, co by si tvůrce vlastní image nepřál zveřejnit. Kniha je vlastně jeho pomníkem − vždyť i rozměry 43 x 33 cm připomíná kamenný monolit. Možná by Warhol jen poradil vydavateli, ať ji ještě zabalí do alobalu.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist