Brexit stále znamená brexit. A to je tak vše...

Vzpomínáte si na středoškolského "sígra" Vikiho Cabadaje z filmu Sněženky a machři, kterak na horách v beznadějně dlouhé frontě na vlek štiplavě utrousí: "To jsme jaksi moc nepostoupili, že, pane profesore…?" Pokrok v jednáních o brexitu je od unijního referenda v červnu 2016 přece jen o něco málo větší, ale pouze nepatrně. Teprve v posledních měsících se ukázalo, že jeden z nejvíce karikovaných výroků moderní britské politické historie "Brexit means Brexit," byl v podání Theresy Mayové vlastně geniální a výstižný. O mnoho víc toho totiž opravdu nevíme.

Vlastně i nad samotným odchodem Spojeného království z EU se od poloviny prosince vznáší otazník. Nečekaná porážka vlády v hlasování o 7. dodatku zvaném Withdrawal Bill (zákona o odchodu z EU), kterou způsobilo jedenáct toryovských rebelů, znamená, že finální slovo o jakékoliv dohodě mezi britskými vyjednavači a jejich unijními protějšky podléhá schválení parlamentu, přičemž takové hlasování bude mít sílu zákona. Ve strachu z další trpké parlamentní porážky navíc May­ová pro jistotu vycouvala z jiného citlivého hlasování o zakotvení pevného data brexitu do preambule zákona. Stále tak platí, že by Británie měla Evropskou unii formálně opustit o půlnoci 29. března 2019, ovšem s tím zásadním dovětkem, že ministři mohou toto datum změnit. Je tak evidentní, že úniková cesta z brexitu, jakkoliv je tato varianta nepravděpodobná, stále existuje.