Kniha a výstava připomenou koberec z Čapkovy povídky, Národní galerie jej koupila za 1,1 milionu

Národní galerie v Praze vydala knihu zabývající se historií vzácného anatolského koberce, jejž ve své povídce Čintamani a ptáci proslavil Karel Čapek. Orientální koberec se vzorem ptáků galerie vlastní od roku 2014, kdy jej do sbírky orientálního umění zakoupila od soukromého majitele za 1,125 milionu korun.

Kniha nazvaná Příběhy ptačího koberce obsahuje nejen Čapkovu povídku a další autorovy texty, také čtenářům přibližuje souvislosti koberce s Čapkovým dílem.

Věnuje se konkrétně tomuto koberci, pak obecně anatolským kobercům s "bílou půdou" a v závěru i jejich falšování. Publikace neopomíjí filmové adaptace Čapkových povídek včetně slavného titulu Čintamani & podvodník, jejž roku 1964 natočil Jiří Krejčík. Jiná část knihy líčí, jak byl koberec restaurován.

"Podle soudobého určení jde o koberec selendi se vzorem ptáků, pocházející ze západního Turecka z druhé poloviny nebo sklonku 16. století," upřesňuje Zdenka Klimtová z Národní galerie v Praze.

Koberec o rozměrech přibližně 3,5 krát 2,5 metru je mimořádný v mnoha ohledech − jednak stářím a typem, jednak neobvykle velkým formátem díla s ptačím motivem, které pochází z oblasti u tureckého města Selendi.

Restaurovaný koberec bude vystaven od srpna do listopadu ve Veletržním paláci, přehlídku nazvanou Záhada Čapkova koberce doplní historické souvislosti.

Čapkova povídka Čintamani a ptáci má jádro ve skutečném příběhu. Udál se v první polovině dvacátých let, kdy Karla Čapka mimo jiné zajímaly orientální koberce. "Sběratelský význam bílého anatoláku Čapek rozpoznal v jednom pražském obchodě a byl by ho rád sám koupil, ale na prodej tehdy nedošlo," uvádí Národní galerie.

Kromě lásky k perským kobercům měl Karel Čapek mnoho dalších koníčků, například rád sbíral gramofonové desky.