Co se klasické hudby týče, situace v nahrávacím průmyslu nikdy nebyla horší. Za uplynulých dvanáct let rapidně klesly prodeje nosičů CD i DVD a po finanční stránce je nevyvážil opatrný návrat vinylů ani placené downloady. Nahrávací společnosti si dobře vybírají, jaký projekt podpoří, a náklady za natáčení nehradí.
V pop-music se dávno etablovaly streamovací hudební platformy jako Spotify nebo iTunes, ale co v klasice?
Poslední roky se prosazuje berlínská služba jménem Idagio. Založil ji bývalý arts manažer Till Janczukowicz, jenž spolupracoval s newyorskou Metropolitní operou nebo Vídeňskou filharmonií. "Svým způsobem je Idagio odpovědí na dvacet bolestivých let, kdy jsem byl přesvědčen, že musí existovat lepší způsob, jak propojit lidi s hudbou, kterou chtějí poslouchat," vysvětluje Janczukowicz, který svůj projekt přirovnává k ubytovacímu Airbnb nebo alternativní taxislužbě Uber.
Oproti třeba iTunes umí Idagio naplnit očekávání náročných posluchačů − takových, kteří chtějí třeba srovnat různé interpretace Beethovenovy symfonie nebo slyšet archivní nahrávky jednoho orchestru. Vše služba umožní během několika kliků. Idagio navíc soubory nekomprimuje, proto nabízí vysokou kvalitu zvuku. A údajně také lépe platí orchestrům.
Služba vznikla roku 2015 a dnes začíná vstřebávat katalogy světových vydavatelství − minulý týden podepsala dohodu s Deutsche Grammophon. Vyhledávač Idagia již eviduje přes 500 tisíc tracků a každý týden přibude dalších 15 tisíc. Dnes Idagio využívají lidé z více než 70 zemí světa.
"Nedávno jsme měli nezvykle vysokou aktivitu. Když jsme zkoumali, co ji zapříčinilo, zjistili jsme, že naši službu doporučila jednadvacetiletá Jihokorejka blogující o módě. Líbila se jí funkce, kdy si člověk vybere nějakou náladu a Idagio mu samo navrhne odpovídající hudbu," popisuje Till Janczukowicz.
V nejbližší době se s Idagiem chystá jednat také tuzemský orchestr PKF − Prague Philharmonia. Česká filharmonie mezitím pracuje na vlastním projektu − obdobě digitální koncertní síně Berlínských filharmoniků, která předplatitelům z celého světa streamuje koncerty. Českou obdobu by filharmonici chtěli spustit příští rok.
Ani jedno těleso zatím neuvažuje o tom, že by přestalo natáčet desky. Přesto je trend jednoznačný. "Budoucnost je v mnohem individuálnější distribuci hudby a ve službách, které ji uživatelům nabídnou okamžitě. Pokud se tomu orchestry a umělci přizpůsobí, klasickou hudbu čekají velké časy," doufá Till Janczukowicz.
"Nahrávací průmysl je mrtvý," říká na rovinu Radim Otépka, ředitel PKF − Prague Philharmonia. Přestože ten za uplynulý rok vydal tři alba na významných labelech Sony a Warner Classics, stále jde o zlomek toho, co orchestr produkoval dřív. Dnes je PKF ráda, když se jí z prodejů alba zaplatí náklady. "Natáčet desky už po ekonomické stránce nedává smysl. Snažíme se z té situace hledat cestu," poznamenává Otépka.
Přitom se najdou tací jako Till Janczukowicz, kteří situaci považují za příležitost, jak odvrhnout zastaralé byznysové modely, využít nových technologií a oslovit generaci, jež je zvyklá poslouchat hudbu na internetu. Nespočet studií potvrzuje, že zájem o klasickou hudbu oproti předešlým dekádám neklesá.
"Vidím tu mnoho příležitostí," tvrdí také Michael Fine, bývalý umělecký ředitel nahrávací společnosti Deutsche Grammophon. Tento producent klasické hudby oceněný soškou Grammy s orchestrem PKF spolupracuje od roku 2004. "Zásadně se mění způsob distribuce. Nahrávací společnosti vždy vydělávaly prodejem fyzických nosičů a dosud si nezvykly, že už tomu tak není. Pro všechny ostatní je ale situace výhodná," míní Fine.
Proč tedy orchestry i sólisté dál natáčejí desky? Většina je potřebuje kvůli propagaci. "Je to součást toho, jak se představujete světu," souhlasí Michael Fine.
Také Radim Otépka z PKF popisuje typické setkání s ředitelem festivalu, kde by rád získal angažmá pro svůj orchestr. "Když mě požádá, zda bych mu nedal nějaké desky, a já žádnou mít nebudu, nastane trapné ticho. Ovšem když vytáhnu nahrávky, které jsme natočili pro Warner Classics nebo Deutsche Grammophon, bude to úplně jiné kafe," ilustruje.
PKF má dlouholetou pověst orchestru, jenž bravurně doprovází pěvce − proto s českými hudebníky vloni natočila své album veristických árií Eternamente třeba rumunská sopranistka Angela Gheorghiuová. "Jsou mimořádné flexibilní, mají skvělý přístup a rozumnou cenu," hodnotí Michael Fine přednosti PKF.
Naopak Česká filharmonie je atraktivní z jiných důvodů − smlouvu s nahrávací společností Decca Classics získala díky renomé prvního českého orchestru, logicky toho nejpovolanějšího na interpretaci zdejší hudby. "Chtěli jsme se vrátit k českému repertoáru s největším českým dirigentem a předním českým orchestrem, aby vznikly nové nahrávky pro dnešní dobu," vysvětluje Alexander Buhr, výkonný ředitel Decca Classics.
Tím dirigentem má samozřejmě na mysli dnes již nežijícího Jiřího Bělohlávka, jehož příchod do České filharmonie odstartoval postupný návrat orchestru na světová pódia. Za Bělohlávkovou érou u České filharmonie naštěstí zůstává mnoho nahrávek: Decca postupně vydala komplet Dvořákových symfonií, Stabat Mater či Slovanské tance, dokonce i Smetanovu Mou vlast natočenou před čtyřmi lety při zahájení festivalu Pražské jaro. Alexander Buhr odmítá sdělit, jaké byly prodeje, zdůrazňuje ale, že alba měla pozitivní ohlas ve světových médiích.
"Vnímáme CD jako důležitý marketingový nástroj. Například když v lednu vyšla nahrávka Mé vlasti, několik novin ji označilo za desku týdne. Díky tomu pak lidé o vašem orchestru a dirigentovi víc mluví," vysvětluje generální manažer České filharmonie Robert Hanč.
Vztah s Deccou naštěstí po úmrtí Jiřího Bělohlávka neskončí − Česká filharmonie ještě za jeho života začala paralelně spolupracovat s ruským dirigentem Semjonem Byčkovem, jenž se letos stane novým šéfdirigentem orchestru. Už několikátým rokem s ním Byčkov pro Deccu natáčí komplet Čajkovského symfonií. "Pro nás je důležité umělecky růst a rozšiřovat repertoár. Orchestr s maestrem Byčkovem na Čajkovském dlouho pracoval, než díla začal natáčet, a na výsledky jsme náležitě hrdí," poznamenává Robert Hanč.
Decca zatím vydala dvě z nahrávek Čajkovského. Až komplet dokončí, Hanč doufá, že na řadu přijdou Mahler a Šostakovič. "Hledáme tu kombinaci orchestru a dirigenta, z níž vzniknou referenční nahrávky. Takové, k nimž se lidé budou vracet i po deseti patnácti letech," doplňuje Alexander Buhr z Deccy, podle nějž komplet Dvořákových symfonií tyto parametry měl. "Odchod Jiřího Bělohlávka nás samozřejmě zarmoutil, ale do spolupráce s maestrem Byčkovem vkládáme velká očekávání," dodává.
Nikdo netuší, zda budou fyzická CD existovat i za deset patnáct let. Například Michael Fine už ale svou kolekci věnoval místní škole a fyzicky žádnou hudbu nevlastní.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
