Evropa začíná měnit politiku dotací. Česko si musí stanovit, co jsou jeho národní zájmy a co může EU nabídnout

Hospodářská, sociální a územní soudržnost, jak se celá oblast související s regionální politikou nazývá, dnes představuje jeden z nejviditelnějších dopadů členství v Evropské unii. Tvoří jednu z největších kapitol unijního rozpočtu. V roce 2018 na ni míří téměř 35 procent všech prostředků. Zvláště u chudších členů může výrazně přispívat k ekonomické výkonnosti a rozvoji států, a to až v jednotkách procent HDP.

Původní smysl těchto dotací byl jednoduchý − podpořit ekonomický a sociální rozvoj méně rozvinutých regionů, a to kvůli budování jednotného trhu a jeho efektivnímu fungování. Nejde přitom jen o rozvoj prostřednictvím projektů na budování infrastruktury, ale i sociálních programů, ze kterých se financuje například rozvoj vzdělávání, podpora vědy nebo zaměstnanosti. S tím se také postupně rozvíjely a finančně posilovaly takzvané strukturální a investiční fondy, ze kterých se prostředky na tuto oblast vyplácejí.

Velmi skloňovaným termínem, často v kritických souvislostech, je efektivita regionální politiky. Nejde jen o tradiční liberální kritiku přerozdělování financí přes dotační systém unie. Ale zejména o otázku, zda je růst regionů způsoben cílenými finančními programy, nebo chytrou politikou vlády členského státu. Existují úspěšné příklady zemí, které systém uměly efektivně využít (Irsko), ale také těch z opačné skupiny (Řecko). V tomto kontextu se málo zdůrazňuje, a Česko je toho příkladem, že hlavním problémem není ani tak celkové vyčerpání všech prostředků, ale především to, jak účelně a na jaké projekty se využívají.

Dnes tvoří regionální politika velmi komplexní systém, který se odehrává na třech úrovních. Evropská unie stanovuje obecné cíle, na které mají prostředky směřovat, členské státy samy podle svých priorit určují, do kterých regionů a projektů peníze proudí.

Evropský důraz na priority se ale postupně mění. Regionální politika reaguje na nové výzvy a soustřeďuje se na oblasti, kde může zaznamenat výraznější efekt. Jde například o investice do inovací, vědy a výzkumu, energetické udržitelnosti nebo boje proti nezaměstnanosti. Unie tak dnes nepodporuje jen nejméně rozvinuté regiony, kde HDP na obyvatele dosahuje méně než 75 procent průměru EU, ale zčásti také takzvané přechodové a rozvinutější regiony.

Evropské peníze jdou na silnice a pomáhají lidem najít práci. Česko ale o část peněz přijde, protože bohatne

27. 3. 2018 ▪ 4 min. čtení

Střední a východní Evropa jakožto méně rozvinutý unijní region z takto nastaveného systému finančně výrazně profituje.

Jednání o novém evropském finančním rámci na roky 2021−2027 je proto pro Česko klíčovým tématem. Hlavním imperativem je nekrátit finanční prostředky na politiku soudržnosti. To představuje maximalistickou pozici, za kterou budou čistí plátci samozřejmě něco chtít. Zvláště pokud mají pokrýt rozpočtový výpadek způsobený brexitem.