U poslední večeře, před dvěma tisíci lety, se Ježíš loučí se svými blízkými, aby mohl vykonat zázrak spásy pro vzdálené. Všimněte si však, že co se Ježíšových zázraků týče, byly to mikrozázraky − radikálně změnily životy jednotlivců, ale netýkaly se lidstva obecně (kromě již zmíněného vykoupení světa). A tak Ježíš léčil malomocné, ale nevyléčil malomocenství, nasytil tisíce hladových, ale neodstranil hlad. To ponechal nám.

Malomocenství se podařilo technicky vymýtit až naší generaci − skrze prozaickou a nenápadnou mravenčí práci vědců, politiků a lidí v poli. Podařil se nám makrozázrak, odškrtnuto. V extrémní chudobě již nežije 44 procent lidí planety (rok 1980), ale méně než deset procent. Podobně staří již nejsou odkázáni na laskavost svých dětí a vnuků; chudí mají sociální síť místo almužen. Naše morálka (alespoň ta, která se týká péče o druhé) se stěhuje z člověka do institucí. Dnešní člověk je spíše vně než uvnitř. Mimochodem Ježíš nikdy neřekl "Boží království je uvnitř tebe", jak se občas tváří popová psychoverze teologie, ale řekl "Boží království je mezi vámi". A mezi námi je spousta věcí, ale zejména jsou to instituce.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se