"Už jsem všechno řekl"

Za okny našeho connecticutského domu napadl první sníh. "Tak dneska uděláme ten rozhovor, Miloši?" Můj muž usedá se svou ranní (odpolední) kávou do široké kožené lenošky. "Ne. Já už všecko řekl." Upřímně řečeno, s mírným odporem jsem trochu počítala. Veškerá interview odmítá již léta. Přemýšlím, jak udělat náš dialog příjemným a přirozeným, tak jako když si večer dáme u televize sklenku vína a povídáme si. "A co kdybych ti pustila z YouTube různé písničky, které máš rád, a ty bys mi řekl, jaké vzpomínky v tobě vyvolávají?" Miloš si zapálí doutník, usrkne espreso a odevzdaně přikývne. "Tak jo."

Jiří Suchý, Krajina posedlá tmou

Když jsem ještě žil v Praze, chodil jsem do Semaforu, kdykoliv jsem mohl. Byla tam neuvěřitelná koncentrace talentů a báječná atmosféra.