Jiná realita Julie Hrstkové: Nemovitosti a konec eldoráda. Aneb poučení před další krizí

Nevěř nikomu, komu je přes dvacet, tvrdil John Lennon a jeho tvrzení tak zdomácnělo, že se jeho rozboru věnují i děti školou povinné. Ve skutečnosti by člověk, když jde o peníze, neměl věřit nikomu bez ohledu na věk. A když jde o velké peníze, jako u nemovitostí, tak by měl být opatrný dvojnásob. Přesto právě nemovitosti provází řada mýtů a pověstí, ke kterým se upínáme a nechceme se jich vzdát. Tak třeba víra, že investice do nich je to nejlepší, co můžeme se svými penězi udělat, bývá vždy nejsilnější ve chvíli, kdy se blíží další krize.

Teď, když i evropský statistický úřad oficiálně potvrdil to, co už delší dobu tvrdí ti poctivější z realitních expertů, tedy ochlazení českého trhu bytových realit, není od věci si některé z těchto pověr znovu zopakovat:

Cena domů a bytů v České republice stoupla o několik desítek procent. O tolik stoupla i cena mojí nemovitosti.

Ceny českých nemovitostí v průměru stouply ke konci roku 2017 meziročně o 8,4 procenta, o rok dříve pak o 12,8 procenta, uvádějí statistiky evropského statistického úřadu Eurostat. Studie Deloittu, která vycházela ze změny cen metru čtverečního v eurech u nových projektů za rok 2016, to ovšem staví do trochu jiného světla: rozdělila růst například v Praze (o 10,5 procenta), Brně (15,2 procenta) a pokles v Ostravě (3,2 procenta). Realitní kanceláře si přitom většinou vystačí s obecným tvrzením, že ceny nemovitostí se z roku na rok zvedly zhruba o 10 procent.

V praxi to z pohledu prodávajícího vypadá následovně: nemovitost znamená vždy hodnotu bez ohledu na to, kde se nachází a v jakém je stavu. To, co ji nejvíc ovlivňuje, jsou sousedé, klidně imaginární.