Sloupek Miloše Čermáka: Šlofík a procházka. Dvě pozapomenuté techniky pro radostný život

Mezi třetí a čtvrtou jsem asi na hodinku zmizel z práce. "Kde jsi byl, člověče? Na pozdním obědě?" zeptal se kolega. Zavrtěl jsem hlavou. "Tak na brzké večeři? Nebo svačině?" nenechal se odbýt. Zabručel jsem něco o neodkladné schůzce.

Ve skutečnosti jsem byl na procházce. A úplně teď vidím, jak jste při čtení udiveně pozvedli obočí. Mé děti by asi rovnou vyprskly smíchy. Navíc když jdete během jarního odpoledne na Vítkov a nemáte s sebou jako alibi psa nebo kočárek s dítětem, vypadáte rovnou podezřele. "Není to nějaký úchyl, který se tu bude odhalovat před školačkami?"