Polemika: Měli bychom být mostem mezi Východem a Západem? ANO

Nedávná slova místopředsedkyně ANO Jaroslavy Pokorné Jermanové, že se máme dohodnout "jak s Amerikou, tak s Ruskem" a že není dobré "se přiklánět na jednu, nebo na druhou stranu", vzbudila značný ohlas a mnozí její výroky označili za kontroverzní. Pokud tím ale českou diplomacii vyzývá k vyváženější zahraniční politice, nelze než souhlasit.

Novinář Petr Uhl, přísný, ale pozorný analytik české politické scény, nazval českou zahraniční politiku z let 1998−2002, kdy jsem stál v jejím čele, politikou "všech azimutů". Předpokládám, že měl na mysli naši snahu obnovit dobré obchodní vztahy s Ruskem, ale i s Latinskou Amerikou a státy Blízkého východu a zdůrazňování potřeby přátelských vztahů místo ostrých reakcí, sankcí a podobně.

I když jsem třeba sdílel americkou kritiku porušování lidských práv na Kubě, odmítal jsem představu, že by tu situaci bylo možné změnit plošnými sankcemi spíše než například sankcemi cílenými na osobně zodpovědné diktátory, což prosazovala OSN.

I dnes jsem například přesvědčen, že je chyba vypovědět jaderné dohody s Íránem, jako to udělal prezident Trump, a že jeho představa, že co nejtvrdší sankce povedou buď k pádu režimu, nebo ke změně jeho politiky, je mylná. Je to stejně tak naivní jako se domnívat, že protiruské sankce donutí Rusko vzdát se Krymu. Současnou reformní íránskou vládu mohou však nahradit protiameričtí jestřábi, kteří se nikdy nechtěli vzdát jaderných zbraní. A napětí v nestabilním regionu prudce vzroste, což odmítá jak Evropská unie, tak i Rusko a Čína. Naopak je třeba ocenit rozhodující příspěvek Ruska a Íránu k porážce Islámského státu v Sýrii a podpořit diplomatická jednání o stabilním míru v daném regionu.

Na druhou stranu je nutné říci, že nelze nevidět například ruské snahy prosazovat vůči Evropské unii princip "rozděl a panuj" a podporovat pravicové protievropské populistické strany, jakou je třeba Národní fronta Marine Le Penové. Nesmíme ani na vteřinu zpochybnit naše zakotvení v Evropské unii a v NATO. A právě s ohledem na sdílené evropské hodnoty musíme odmítnout porušování lidských práv, ať už k němu dochází kdekoliv, například i na území spojence našeho spojence, v Saúdské Arábii. Musíme odmítat porušování mezinárodního práva, okupaci cizího území, ignorování rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Stejně jako velmocenské snahy vnucovat svou vůli slabším, ať už sankcemi, nátlakem, či dokonce vojenskou silou. Musíme mít odvahu říct spojencům, že s nimi v něčem nesouhlasíme.