Morbidní krása válkou zničené Prahy: Poprvé od konce války jsou k vidění fotografie poničených památek od Josefa Sudka

Na fotografii je vidět rozšklebený kus plechu. Sutiny, na pozadí ohořelé stěny s gotickými portály. Před nimi se tyčí kříž. Tohle že má být rajská zahrada? Pražští benediktini tak už ve čtrnáctém století nazvali dvůr uvnitř kláštera Emauzy. O šest století později, na konci druhé světové války, tam Josef Sudek spatřil jen ruiny.

Světoznámý fotograf v roce 1945 obešel téměř všechny pražské památky, které byly poškozeny po třech náletech a pětidenních bojích při osvobozování hlavního města. Pořídil necelé čtyři stovky záběrů, z nichž padesát vyšlo následující rok ve formě nepříliš kvalitního kalendáře. Zbytek veřejnost neviděla.

Mění to teprve aktuální výstava v pražském Domu fotografie nazvaná Topografie sutin. Trojice kurátorů Mariana Kubištová, Vojtěch Lahoda a Katarína Mašterová se ponořila do nedávno objeveného souboru Sudkových negativů uložených v Ústavu dějin umění Akademie věd. K dispozici měli několik desítek původních zvětšenin a velkou část doplnili novými tisky z negativů. K Sudkovým fotografiím připojili ještě několik snímků podobného námětu od jiných autorů.

Josef Sudek, jednoruký veterán z první světové války, fotografoval poničené město z časového odstupu. Na jeho záběrech jsou už barikády většinou rozebrané, ohně uhašené a mrtví odneseni. Zůstává zničená architektura. I na tu se ale bolí dívat, je to jako pohled na opravdové zranění: jak si bez staženého hrdla prohlížet poničenou gotickou fasádu měšťanských domů nebo vyhořelou Staroměstskou radnici bez střechy?