Posmrtný vzkaz od lékaře, statistika a velkého optimisty Hanse Roslinga aneb Proč je svět lepší, než si myslíme

Prý jak se mám. Když mi někdo položí tuhle otázku, nejraději odpovídám: "Skvěle! Kdyby to bylo jen o trochu lepší, byl by to hřích!"

(Mimochodem tušíte, ze kterého filmu jsem si tu hlášku vypůjčil? Byl natočen v roce 1987, měl být kritikou bezskrupulózního kapitalismu a díky tomu byl promítán také v bývalém Československu. Například já ho viděl na Václavském náměstí v kině Blaník. Jak už to ale někdy bývá, tvůrci − slavnému režisérovi s levicovým světonázorem − se věc trochu vymkla z rukou a většina diváků nakonec film vnímala spíš jako oslavu kapitalismu. To naštve. Víte, o jakém snímku mluvím?)

Mít se skoro "hříšně dobře" je samozřejmě provokace. Většina lidí spíš prohlásí něco jako: "Jak bych ti to řekl, mám se fajn, ale samozřejmě by to mohlo být lepší… například… počkej, kam běžíš? Tebe nezajímá, jak se mám? Nechceš slyšet, jak žena na dovolené ztratila kabelku a já už pět let nedostal v práci přidáno?"

Většina z nás nemá pocit, že se máme nějak extra dobře. A rozhodně si myslíme, že bychom se mohli mít líp. Zvlášť my v Česku.

Ale nejen tady. Máme sklon podezírat svět, že je rok od roku horší. "Dobře už bylo," říkáme. A pokud se někdo náhodou tváří nesouhlasně, poznamenáme, že "optimismus je nedostatek informací". Možná nejcitovanější vědeckou studií posledních let je práce, která tvrdí, že objektivně na realitu pohlížejí jen lidé trpící těžkou depresí.

Jenže pravda je taková, že se rok od roku máme líp. Nejen my, šťastní obyvatelé malé, prosperující části světa zvané západní civilizace. Lépe se mají všichni obyvatelé planety Země, jejíž osud nás tak často dojímá a o jejíž budoucnost se obáváme. Možná zbytečně.

Láska k datům

Hans Rosling je Švéd, letos by se dožil sedmdesátky, ale loni po krátké vážné nemoci zesnul. Byl to vystudovaný lékař, odborník na veřejné zdravotnictví.

Přiznávám, nezní to moc sexy. Ale pokud jste někdy viděli nějaké Roslingovo video nebo četli některý z jeho článků, pak víte, že opravdu byl neuvěřitelně sexy. Takovým tím nevtíravým, přesto přesvědčivým intelektuálním způsobem. Rosling miloval statistiku a od ní je jen kousek k lásce k datům.

Mám k Roslingovi tak trochu osobní vztah, byť jsem se s ním bohužel nikdy nesetkal. Ale když jsem učil takzvaná nová média na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, na jedné z prvních přednášek jsem vždy pouštěl jedno video.

Odvysílala ho britská BBC a švédský lékař i statistik v něm ukazuje, jak se za 200 let změnil svět. Pomáhá si daty vypovídajícími o tom, jak se ve 200 zemích posouvala střední délka života a průměrný příjem. Jinými slovy, jak se bubliny − reprezentující jednotlivé země − pohybují na grafu, kde vodorovná osa znázorňuje průměrný příjem a svislá osa dobu dožití.

I tento graf ukazuje, jak se svět mění k lepšímu, že − stručně řečeno − jsme stále zdravější a bohatší. A bubliny stoupající ve zrychleném tempu vzhůru zároveň vyprávějí vzrušující příběh posledních dvou století.

Kniha nazvaná Factfulness, která v Americe a Británii vyšla až po Roslingově smrti a pod níž jsou jako spoluautoři podepsáni také lékařův syn a snacha, vypráví tentýž vzrušující příběh. Jen detailněji a za pomoci více dat.

"Factfulness" je Roslingův novotvar, dal by se přeložit jako "faktnost", případně "faktuplnost", a české nakladatelství Jan Melvil Publishing, které vydání překladu plánuje na konec léta, se rozhodlo pro překlad "Faktomluva".

Důležitější je stejně podtitul: "Deset důvodů, proč se pleteme v tom, jaký je svět − a proč je všechno lepší, než si myslíte."