Berlusconi vstává politicky z mrtvých, nezájem italských voličů ho ale tlačí zpět do zapomnění

Když Silvio Berlusconi odcházel z funkce italského premiéra, před sídlem vlády se shromáždily davy lidí. Hráli na nejrůznější hudební nástroje, zpívali Aleluja. Slavili to, co považovali za Berlusconiho definitivní odchod do politického zapomnění. Od těchto scén před římským Palácem Chigi, sídlem italské vlády, letos uplyne už osm let. Ale i když Berlusconimu táhne na 82, do důchodu se stále nechystá.

Z čela italské vlády odcházel koncem roku 2011 jako všemi proklínaný muž. Během řady let, kdy byl premiérem, nechal bobtnat problémy italské ekonomiky a fungování státu tak dlouho, až se země ocitla na pokraji ztráty důvěry finančních trhů. Berlusconiho konec byl všeobecně pokládán za jednu z hlavních podmínek pro to, aby se Itálie vyhnula osudu Řecka či Irska a nemusela požádat o mezinárodní pomoc.

Následovaly roky, kdy Berlusconiho dostihly aféry z minulosti jako placení za sex s nezletilými či daňové podvody. Jenže Berlusconi je jako kočka − má devět životů. Loni v létě soukromě navštívil německou kancléřku Angelu Merkelovou. "Angelo, znáš mě a víš, že toho mám za sebou hodně. Ale říkám ti, že se na mě můžeš spolehnout," ujišťoval Berlusconi Merkelovou podle vysoce postaveného zdroje, který o obsahu schůzky informoval HN.

Berlusconi zdůrazňoval, že − navzdory tomu, co občas říká na veřejnosti − je právě on zárukou stability v Itálii. A jejího pevného ukotvení v Evropské unii a v eurozóně.

A doufal, že ve volbách letos v březnu opět dostane tolik hlasů, že bude po několikaleté pauze opět určovat směr Itálie.