Jak si správně vybrat kolo

Je to nejrychlejší dopravní prostředek, na němž se můžete pohybovat vlastní silou. Pro některé rekreační droga, pro jiné způsob, jak se přemístit z A do B. Obliba jízdních kol se nezdá mít strop a na výběr je ze stále více možností. Pomůžeme vám se v tom alespoň trochu vyznat.

Trekingové, krosové, či horské kolo?

Tyto kategorie dnes představují naprostou většinu toho, co se na trhu prodá. Mnoho laiků tyto pojmy směšuje, ve skutečnosti jsou ale mezi nimi velké rozdíly.

Trekingové kolo je vhodné na silnice, asfaltové a zpevněné cesty, ne však do terénu. Typicky na něm budete jezdit do práce (a cestou si to můžete bez obav zkrátit třeba přes louku) a moc vám nebude záležet na tom, zda cesta potrvá o minutu či dvě déle. Pokud zrovna nehodláte křižovat alpské průsmyky, tak se hodí i na vícedenní expedice − třeba na týdenní putování po Dunajské cyklostezce úplně stačí. Trekingové kolo má obvykle blatníky, světlo či nosič, tedy doplňky, které se hodí, když se cestou domů třeba stavíte na nákup nebo je v zimě už šero. Technické zázraky od tohoto typu neočekávejte, spolehlivou výdrž však ano.

Krosové kolo znamená jít o stupínek výš. Má odpruženou vidlici (což umožní zajet do lehčího terénu) a stále poměrně úzké pláště znamenají malý valivý odpor, cesta po silnici tedy slušně odsýpá. Těžký terén či rozbité sjezdy ale krosovým kolům nesvědčí − jednak se v takových podmínkách špatně ovládají a taky byste stroj brzy zničili. Je to kompromis mezi trekingovým a horským kolem.

Horské kolo bez problémů zvládne příčné kořeny, vymletá koryta i kamenité kozí stezky − tedy pokud se svůj stroj naučíte dobře ovládat. Vyjedete klidně třicetiprocentní stoupání a rozhodit by vás neměl ani půl metru hluboký potok. To vše je možné díky odpruženým vidlicím s velkým zdvihem, kvalitnějším (tužším a lehčím) materiálům než u trekingových či krosových kol a také širším plášťům. Hodí se na horské stezky Krkonoš či do Alp, tam, kam by trekingové kolo vůbec nemohlo a krosové sotva. Má to ale i svoji druhou stránku. "Horáky" mají na asfaltu samozřejmě větší valivý odpor a také zpravidla lehčí převody − nepočítejte proto s tím, že při cestě z lesa domů budete stačit skupině silničářů. Horská kola jsou taky dražší kvůli nutnosti použít kvalitnější materiály.

Věčná dilemata

Pedály. Mnoho rekreačních jezdců se stále brání použití nášlapných pedálů. Pokud jezdíte víc než jen dva kilometry denně do práce, lze je ale jen doporučit. Nášlapy jsou pevně spojeny s botou pomocí tzv. kufru a botu do nich "nacvaknete" podobně jako do lyžařského vázání. Umožňují mnohem efektivnější přenos síly, než když pojedete v teniskách na obyčejném, plochém pedálu. Z nášlapných pedálů se "vycvaknete" pohybem paty do strany − je-li to pro vás nové, napřed si to natrénujte na nějakém klidnějším místě. Snad jedinou nevýhodou je nutnost mít speciální tretry, které jednak něco stojí a také se v nich hůře chodí.

Hliník, či karbon? Týká se materiálu rámů u dražších typů horských a silničních kol. Karbon je sice obecně velmi lehký a současně pevný, také ale křehký, navíc existuje mnoho typů. Řada odborníků tvrdí, že je lepší pořídit velmi kvalitní hliník než horší karbon, univerzální "rozhřešení" však neexistuje. I dobrý hliníkový rám bude každopádně lacinější, byť, ano, o něco méně tuhý. Karbon zase při jen trochu drsnějším pádu nejspíš zničíte nebo poškodíte. A pamatujte, na karbonovém silničním kole budete cítit každý kamínek.

Hardtail, či celoodpružené? Hardtailová horská kola mají pouze přední vidlici, zatímco "celopéra" ještě navíc zadní tlumič. Hardtail vykazuje přece jen lepší přenos síly, lépe s ním vyjedete kopce. Celoodpružená kola zase lépe přilnou k terénu a hodí se hlavně do drsnějších podmínek, kde oceníte znatelně lepší stabilitu. Záleží tedy hlavně na tom, kudy chce člověk jezdit.

26, 27,5, či 29? Máme na mysli průměry kol v palcích u horských, respektive krosových kol. Těmto kategoriím dlouho vládl šestadvacetipalcový průměr a pro dospělé jezdce nic jiného nepřicházelo v úvahu. Teprve před několika lety začali výrobci nasazovat kola větších průměrů, tedy 27,5 a 29 palců. Všechny tři typy mají své zanícené příznivce i odpůrce − názor odborníka přinášíme v rozhovoru.

Kde a kdy koupit?

Při nákupu kola si nechte poradit ve specializovaném obchodě (více než v jednom − cykloshopy obvykle prodávají výrobky pouze dvou či tří značek). Pokud se chystáte na náročnější nákup, počkejte na zimu; výprodej "loňských" modelů může znamenat úsporu i desítek tisíc korun. A pokud se nebojíte ojetiny − rizika tu jsou sice mnohem menší než u aut, přesto ale doklad o koupi vidět chtějte −, tak se podívejte třeba na www.cyklobazar.cz.

Údržba kola

Parkujte kolo vždy na suchém místě, předejdete problémům s korozí. Pokud zmoknete, bicykl po ukončení jízdy umyjte (ne silným tlakem vody) a vysušte.

Zvýšenou pozornost vyžaduje řetěz. Zejména pokud jezdíte v prašném prostředí, prach ulpívá na mazivu a vzniklá hmota působí jako brusná pasta, tj. všechny součásti rychle opotřebovává. Proto je třeba řetěz jednou za čas "vyprat" v tzv. pračce řetězu nebo − máte-li na něm spojku − jej rozdělat a naložit do speciálního roztoku. Ještě před tím nastříkejte na pastorky a převodníky čistidlo a nechte chvíli působit. Kombinace těchto zásahů výrazně prodlouží životnost jak řetězu, tak mnohem dražších pastorků a převodníků. Řetěz se také časem natahuje a je nutné jej včas vyměnit − dříve než vám začne tzv. střílet (přeskakovat přes pastorky). Natažení řetězu je dobře občas zkontrolovat měrkou. Běžně řetězy vydrží 1500 až 4000 kilometrů podle toho, jak jezdíte (v těžkém terénu se vytahá dříve), kolik vážíte, jaké volíte převody.

Hlídejte si opotřebení plášťů a opět − vyměňte je dříve, než jsou sjeté tzv. na plátno. U hodně ojetých plášťů jednak dramaticky roste riziko defektu a samozřejmě také ztrácejí své původní vlastnosti (důležité hlavně u horských kol). Životnost plášťů značně prodloužíte správným huštěním, tlak bývá uveden na boku. Obecně je tendence spíše podhušťovat; vezměte v úvahu svou tělesnou hmotnost, a pokud nevážíte "50 kilogramů i s postelí", nafukujte pláště spíše při horní hranici rozpětí (neplatí, pokud se chystáte do těžkého terénu). Pořádně nahuštěné pláště mají menší valivý odpor, přenos síly je efektivnější.

Neuralgickým bodem moderních kol bývají kotoučové brzdy. Ojeté destičky poznáte podle typického zvuku "železo na železo" − to je znamení, že je třeba se rychle stavit v servisu. Často se ale stává, hlavně po transportu, že se kotouč odchýlí od ideálního vystředění a o destičky chytá. V tom případě mírně povolte rychloupínací náboje, stiskněte brzdovou páčku na doraz, náboj v této poloze zamkněte a mělo by být znovu vystředěno.

Lankům od přehazovačky, přesmykače, případně čelisťových brzd, prospěje jednou za čas pár kapek oleje. Lépe je do bowdenů vpravíte, když kolo postavíte na sedlo. Ložiska nábojů a středu vám rozeberou, vyčistí a namažou v servisu − pokud nevlastníte speciální náčiní, tak si s tím sami neporadíte. Vycentrovat kola si naopak dokážete sami, stačí k tomu jednoduchý centrovací klíč a trocha zkušenosti. Že je to skutečně potřeba, poznáte neomylně při rychlejší jízdě − pokud bicykl "plave" nebo jsou cítit periodické rázy, je třeba některé dráty utáhnout či naopak povolit.

Desatero bezpečnosti na silnicích

Buďte dobře vidět. Zdaleka nejde jen o světla či reflexní prvky, které jsou při snížené viditelnosti povinné (a pokud byste je neměli, riskujete zranění či život). V pestrobarevném oblečení vás i za bílého dne řidiči aut zpozorují dříve a budou mít větší respekt.

Předvídejte. Zkuste se vžít do kůže šoféra, který jede za vámi (stojí na křižovatce apod.). Možná jste skrytí za náklaďákem a on vás nevidí. Nebo přijíždíte zrovna ve směru nízkých slunečních paprsků. Nestalo se vám to za volantem náhodou někdy?

Nejezděte zbytečně defenzivně. Při plynulé jízdě je správná distance od pravé krajnice přibližně 75 cm, nejezděte "v pangejtu". Vzdálenost tří čtvrtin metru ještě splňuje zákonnou povinnost "při pravém kraji vozovky" a zároveň si necháváte únikový prostor při nečekané situaci, například předjíždění protijedoucího auta. Kromě toho asfalt při samém kraji silnice bývá horší kvality.

Poslouchejte. Sluch je důležitým pomocníkem cyklisty v silničním provozu. Že například z vedlejší silnice přijíždí auto (a třeba se vám nechystá dát přednost), dost možná dříve uslyšíte, než uvidíte. Stejně tak můžete uslyšet, že auto za vámi se v poslední sekundě přece jen rozhodlo k předjíždění a proti zrovna jede kamion. Z toho vyplývá: žádná sluchátka na uších v silničním provozu.

Pozor na štěrk při krajnici. Platí to hlavně na jaře, než silničáři uklidí zbytky posypu po zimě. Zejména v lesních úsecích bývají okraje silnic plné štěrku či škváry. Když třeba budete chtít elegantně "říznout" zatáčku, vězte, že povlak štěrku či drobných kamínků klouže skoro stejně jako led.

Také stojící auta mohou být fatální. Jedete-li vyšší rychlostí podél řady stojících (zaparkovaných) aut, buďte mimořádně pozorní. Někdo se možná chystá vybočit a zrovna vás má v tzv. mrtvém úhlu, tedy nevidí. Nebo − nedej bože − někdo otevře dveře. Nikdy, opravdu nikdy nejezděte od zaparkovaných aut blíže než na jeden metr.

Nespoléhejte na to, že všichni dodržují dopravní předpisy. Na hlavní silnici sice máte i jako cyklista samozřejmě přednost, ale nesázejte na to − je lépe nehodě předejít včasným zabrzděním než o ní posléze přemýšlet v nemocnici (byť jste byli stoprocentně v právu).

Světlo a stín matou. Za slunečného počasí budete mít pravděpodobně na nose sluneční brýle. Vjedete-li z prudkého slunečního světla do stinného lesa, neuvidíte prvních pár sekund skoro nic. Při rychlé jízdě například z kopce může být v takové situaci kámen na silnici či − a to se stává často − rozbitá silnice velký problém. Není hanba před nájezdem do "tmy" trochu zpomalit.

Pátek je potvora. Vždy se pokud možno vyhněte frekventovaným úsekům, hlavně silnicím první třídy. Zvýšený provoz aut (a tím i větší možnost nebezpečných situací pro vás) bývá v pátek, hlavně odpoledne. Především v okolí větších měst v tuto dobu doporučujeme na silnice raději nevyjíždět − řidiči, ještě vystresovaní z celotýdenní práce a současně se snažící být co nejdříve na chalupě či u moře, mohou v hustém provozu namíchat smrtící koktejl.

Kontrolujte se i při únavě. Možná už polykáte kilometry spoustu hodin, máte toho tak akorát a těšíte se, až z toho kola konečně slezete. Jste tedy v ideálním stavu, jak bezděky udělat nějakou hloupost: bezmyšlenkovitě vybočit do středu silnice (možná vás zaujalo něco vpravo od cesty), přehlédnout značku přednosti, nevšimnout si brzdových světel auta před vámi… Nepřeceňujte síly a dejte si raději krátkou pauzu.

Poptávka po silničních kolech se poslední dobou stabilizovala. Pořizují si je většinou lidé, kteří se cyklistice hodně věnují.

Foto: HN – Lukáš Bíba