Francouzsko-německý motor odráží slabost EU

Angela Merkelová a Emmanuel Macron si na včerejšek plánovali, že udělají malý krok pro sebe a velký pro Evropu. Na společném zasedání vlád se domlouvali na reformě eurozóny, o níž francouzský prezident od loňska hovoří. Evropa ani oni sami ale nejsou na Macronovy smělé sny připraveni.

Shodli se alespoň na společném rozpočtu eurozóny, který by měl posílit investice a fungovat nejdříve od roku 2021.

Oba musí čelit zásadním potížím doma, které odčerpávají jejich pozornost a energii, zatímco Evropská unie postupuje pomalu nejen v reformě eurozóny, ale i v dalších tématech, jako je adekvátní reakce na příliv imigrantů nebo společná obrana.

Německo-francouzský tandem by měl být tradičním motorem evropského sjednocování, ale rozdíly v přístupu zkušené kancléřky a mladistvého prezidenta se zatím nedaří nějak smysluplně propojit. Němečtí diplomaté, citovaní týdeníkem Der Spiegel, s despektem hovoří o tom, že Macron si myslí, že když o reformě eurozóny bude neustále mluvit, tak ji prosadí.

Francouzi se zase domnívají, že když dávají 2,3 procenta HDP na obranu, tak se každý nadchne pro jejich myšlenku budování společných obranných sil vedle NATO a už existujících unijních struktur.

Jak změnit Evropu

To nic nemění na faktu, že jak eurozóna, tak evropská obrana, zahraniční politika a ochrana hranic zásadní změny potřebují. Koaliční krize s bavorskými křesťanskými sociály v Německu ukazuje, že příliv imigrantů i tři roky po úvodní lidské tsunami dokáže naprosto zastínit jakékoli další problémy evropské politiky.

Macronovy plány s eurozónou narážejí na odpor nejen v Německu, ale i v severských státech. V případě migrace, jak názorně ukázal osud lodi Aquarius s 629 uprchlíky, unii dělí ještě výrazněji − stačí srovnat postoj Itálie a Španělska, abychom pořád nepoužívali náš středoevropský příklad. Řešení migračního problému příští týden bude dominovat summitu EU v Bruselu.