David Rath, přízrak z lepších časů

Vlády a prezidenti se mění, David Rath zůstává. Především tak vyzněl včerejší rozsudek Krajského soudu v Praze, který už podruhé poslal někdejšího středočeského hejtmana a politika ČSSD na osm a půl roku do vězení za korupci a ovlivňování zakázek.

O nějakém zadostiučinění z fungující spravedlnosti v České republice totiž nemůže být po šesti letech vleklého procesu řeč. Nastupující generaci už jméno Rath nic neříká. A hlavně: pohled na expolitika komentujícího verdikt z náměstí před Pražským hradem spíš vyvolává smutek, kam se během Rathovy kauzy země posunula.

Čtrnáctý květen 2012, kdy policie zadržela Ratha s krabicí od vína a sedmi mi­liony korun, se dnes jeví jako pravěk. Na Hradě seděl Václav Klaus a zrovna odvolával z postu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (tehdy člen ODS, dnes předseda TOP 09). Miloš Zeman si ještě užíval penzi na Vysočině. Miliardář Andrej Babiš teprve zakládal hnutí ANO. A Jan Hamáček byl volebním manažerem ČSSD. Zejména však den co den vyplouvaly na povrch skandály prominentů z řad pravice i levice. Rathův případ vynikal, protože vina se zdála být nezpochybnitelná.

To všechno je od přelomového roku 2013 pryč. A teď se z ticha pokleslé babišovské normalizace, v níž je hněv lidu nasměrován proti imigrantům a Bruselu, po delší odmlce vyloupl Rath jako zapomenutý pozdrav minulosti. Ruku na srdce, komu v dnešní éře Čapích hnízd a podruhé jmenovaného trestně stíhaného premiéra pije krev rekonstrukce zámku v Buštěhradu? V němž navíc neměl být soukromý hotel ani zookoutek, ale krajské kulturní centrum. Kdo se pohoršuje nad vypulírovanými středočeskými nemocnicemi v zemi, kde se utopily miliardy v rozhlednách, cyklostezkách nebo neprůhledných agrodotacích?