ČNB zkouší zkrotit neposlušnou korunu

Byli jsme si jisti, že nepotřebujeme čekat na další údaje, které budeme mít až během léta, vysvětlil guvernér České národní banky Jiří Rusnok, proč se včera s kolegy rozhodl pro zvýšení sazeb o čtvrt procenta. Základní úroková sazba, jíž se úročí biliony "přebytečných" korun, které si komerční banky ukládají u ČNB, tak vystoupala na jedno procento. Tak vysoko byla naposledy v závěru éry guvernéra Zdeňka Tůmy, tedy před více než osmi lety. Tehdy ČNB úroky srážela v důsledku hluboké celosvětové ekonomické krize.

Pro zpřísnění měnové politiky nyní v Česku mluví prakticky všechny důležité faktory. Hlavním je naprosto vyluxovaný pracovní trh a s tím související rychlý růst mezd − a především koruna. Ta v posledních týdnech nevídaně (alespoň v měřítkách pointervenční éry) oslabila a nechybělo moc, aby kurz české měny vůči euru znovu začínal číslicí 26.

Přesto byla většina analytiků sledujících měnovou politiku, bráno podle průzkumu zahraničních agentur, krokem ČNB překvapena. Zdražení peněz bylo nečekané i zhruba pro polovinu investorů aktivních na trhu. Čím to, že je česká centrální banka, která si tolik potrpí na transparentní komunikaci, tak zmátla?

Fixace na prognózu končí

Rozhodování o měnové politice bylo v posledním roce, kdy má koruna volnost, docela předvídatelné. Pokud měna posilovala, centrální bankéři si pochvalovali, že dělá práci za ně, takže nemusí úroky příliš zvyšovat. Nebo, bráno z druhé strany, že ani nemohou, protože kdyby to udělali, nalákali by na vyšší výnos další zahraniční kapitál a koruna by posílila přespříliš.

Když se konečně našla většina ochotná zvednout ruku pro vyšší sazby, bylo to vždy, když se zveřejňovala prognóza banky, základní dokument popisující předpokládaný vývoj ekonomiky i tržních (centrální bankou ovlivňovaných) úroků. Sazby se tak odpoutaly od nuly loni v srpnu, ještě na podzim vystoupaly na 0,5 a na 0,75 procenta se dostaly v únoru.