Bavoři prozíravější svých politiků

Hodiny v Bavorsku jdou vždy jinak, platívalo v Německu. Posměšný povzdech se vztahoval k dobám, kdy Freistaat Bayern převážně obýval archaicky řečeno prostý zemědělský lid. Nyní je to nejbohatší část spolkové republiky, ale i tak se tam líhnou nápady, které by mohly budit jen pobavený údiv. Počínaje včerejškem Bavorsko zřizuje vlastní pohraniční stráž − konflikt se zákonem, který vnější ochranu svěřuje federálním německým úřadům, by měl řešit příslušný spolkový ministr, kterým je jako na potvoru Bavor Horst Seehofer. Jinak zastánce toho, aby migranti registrovaní v jiné členské zemi EU byli vraceni přímo z německých hranic.

Bylo by to úsměvné, pokud by se to ovšem týkalo pouze Bavorska, a ne celého Německa a celé Evropy. Na těchto nápadech v Bavorsku vládnoucí CSU je srozumitelné, že se snaží ovlivnit voliče pod Alpami, kteří si v říjnu budou vybírat poslance do zemského sněmu v Mnichově. Méně pochopitelná je však jejich krátkozrakost. Mezi prvními, kdo se ozval proti nápadu odvracet šmahem všechny potenciální žadatele o azyl hned na německé, potažmo bavorské hranici, nebyl nějaký příkladný zastánce vstřícné imigrační politiky, ale rakouský kancléř, lidovecký Sebastian Kurz. Ten s ohledem na veřejné mínění a na koaliční pravicově populistické partnery ve vládě sice prosazuje restriktivnější postup vůči imigrantům, obratem si však spočítal, že když Seehofer nasadí svou pohraniční zátku, žadatelé o azyl se začnou hromadit v rakouské nádobě. Pokud by se vláda ve Vídni inspirovala bavorským příkladem, shromaždiště pro imigranty by si musel začít chystat třeba další propagátor národních, a nikoliv celoevropských řešení, Kurzův soused na východě, maďarský premiér Viktor Orbán.