Abba se nikdy nerozpadla. Plánuje turné, na kterém interprety nahradí hologramy, a snad i nové písně

Muzikálový film Mamma Mia! Here We Go Again, na nějž letos v létě sázejí kinaři a který v těchto dnech promítají také české biografy, je ve skutečnosti jen drobnou epizodou. Epizodou v nenavracení jedné z nejúspěšnějších kapel světa. Popravdě řečeno, život Abby po rozpadu je výtečná historie, podle níž by mohl vzniknout mnohem poutavější film než existující muzikály.

Klíčové otázky jsou dvě: co vypovídají o popkultuře všechny ty "antinávraty", které ve skutečný návrat − zatím! − nikdy nevyústily? A proč, na rozdíl od stovek jiných dobrých sestav, lidé na všech kontinentech pořád tak stojí o Abbu?

Jsou skupiny, které se nevracejí, protože nechtějí, aby minulost zvítězila nad přítomností. "Led Zeppelin by dnes byli jen revivalová kapela," říkal zpěvák Robert Plant, než jedinkrát svolil, aby se legendární kvarteto roku 2007 zase dalo dohromady. Ale Abba se svým příběhem spíš podobá Stingovým The Police nebo newyorským Talking Heads. Když se po letech těsné spolupráce rozcházeli, jejich členové už se nemohli ani cítit. Bubeník Stewart Copeland dokonce po turné obnovených The Police řekl, že to byl děsivý návrat do dysfunkčního manželství. Agnetha, Björn, Anni-Frid a Benny by ta slova mohli užít o to snáz, že u nich by nešlo o metaforu.

Manažer Stig Andersson, zásadní osoba pro příběh Abby, nejžádanější popovou kapelu světa dlouho držel pevně v otěžích smluv i osobního přátelství. To on způsobil, že zpěvačky a jejich manželé museli usměvavě vystupovat bok po boku v době, kdy už se jim rodily děti s jinými partnery a probíhaly zraňující rozvody. V průběhu kariéry Abby možná tlačil na pilu, ale také měl nepřeberně silných nápadů. Třeba excentrické bizarní kostýmy, kterými "ti Švédi", překvapeně pozorováni angloamerickými insidery, šli až za hranici vkusu.

Byl to typický Stigův nápad: kostýmy se daly odečíst z daní, jen když se nenosily mimo vystoupení. U tygrovaných suspenzorů a overalů, do nichž Agnethu museli zašívat, bylo jasno. A když Andersson viděl, jak Agnetha nerada létá letadlem a snaží se zůstávat s dětmi, rozhodl se skupinu vyslat do světa pomocí útvaru, jemuž se později začalo říkat videoklip. Filmaře vůbec nevybral špatně: songy S.O.S., Mamma Mia a naivní celovečerák Abba ve filmu natočil Lasse Halström, později oscarový režisér Čokolády nebo Pravidel moštárny.

Jak to bylo s rozpadem Abby? Tak zaprvé: nikdy ho oficiálně neohlásila. Zato měl řadu stadií. Je dobré si připomenout, že od roku 1974, kdy Abba triumfovala v soutěži Eurovize, až po poslední hity v roce 1982 se toho v hudbě stalo strašně moc. Vyvanulo bezradné nastavování šedesátých let; David Bowie nebo Roxy Music uvolnili sexualitu v podobách image; od pouličních teenagerů přišel punk, který začal pohřbívat rockové dinosaury a okázalost stadionových show; nastoupilo disco, které v zábavním průmyslu načas strhlo vše na svou stranu. Když Abba končila, měli za sebou debuty Depeche Mode, The Cure i U2.