Kandidát do Senátu Aleš Gerloch navrhl, aby se do ústavy dostala formulace, že "Česká republika je vlastí českého národa" a že "čeština je státní jazyk". Tváří se přitom, jako by řešil zásadní problém. Ale copak nám češtinu někdo bere? Stávají se Češi menšinou ve vlastní zemi? Houby. Jsme národnostně nejhomogennější stát v Evropě. A asi i na světě. Řešit ohrožení českého národa a češtiny je podobné, jako kdyby se někdo v Gabonu začal zabývat otázkou obrany před invazí ledních medvědů.

Je to hezká ukázka toho, jak to dnes v české politice funguje. Skutečné problémy se nechávají stranou, neb je s nimi moc práce. Místo toho se vytvoří strašák, konstatuje se nějaké "smrtelné ohrožení", vybudí se emoce a pak se s velkou slávou buduje obrana proti neexistující hrozbě. Kdo postaví větší zeď, vyhrává. Téma musí být jednoduché, cílící na první signální soustavu. Takže samozřejmě uprchlíci, ohrožení češtiny a tak dále. Hle, jaké hrozby a úklady nám Čechům nepřátelský svět strojí, braňme se!

Zdá se, že se začíná rozjíždět něco jako národní obrození verze 2.0. Oproti prvnímu modelu je rozdíl v tom, že tentokrát neexistuje žádný věcný problém − Čechům reálně vůbec nic nehrozí, takže se potírají neexistující strašidla. Ale to nic nemění na tom, že je, podobně jako v nacionálním 19. století, každá rána dovolená. Když dnes někdo aktuální národničení zpochybní, schytá to podobně jako T. G. Masaryk, když se odvážil na konci 19. století říct, že rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, tyto "klenoty národního písemnictví a důkazy velikosti českého národa", jsou ve skutečnosti padělky. Řeknete-li například, že souhlasíte s tím, aby se na školách vyučovala mediální výchova a děti uměly odhalovat fake news, tyto novodobé verze padělaných rukopisů, označí vás novoobrozenec Václav Klaus mladší za vymývače mozků. V mozku má přece sídlit jen to "správné", tedy "nic-než-národ", to dá rozum! Kdo nejde s námi, jde proti nám! A kdo jde proti nám, je protinárodní element, patrně placený kdovíodkud. A tak dále.

Vzpomínám si na jednu z povídek Šimka a Grosmanna, kde vystupovala velmi stará babička, jež se vyznačovala tím, že dokola recitovala básničku "Jsem Slovanka jsem, mám ráda svou zem, kdo ji nemaj rádi, shodíme ho z báni". Bylo to legrační, teď ale legrace zvolna končí. Nezanedbatelná část obyvatel Česka se poznenáhlu proměňuje v kolektivní "velmi starou babičku", jenže svalnatou a dokonale ochotnou "shodit z báni" kohokoli, kdo řekne, že jejich národničení není úplně dobrý nápad.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 60 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.

Nákup jednoho článku

Vyberte si způsob platby

Platba kartou
 Rychlá online platba

Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení

Pokračováním v nákupu beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

KOUPIT ČLÁNEK
Čekejte Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Pozor Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Zadejte e-mailovou adresu

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.

Jste přihlášen jako

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.