Velvyslanci České republiky si tento týden na své tradiční poradě vyslechnou, co si o zahraniční politice myslí premiér Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman. Řada z nich je nervózní kvůli své budoucnosti nebo kvůli tomu, že ministerstvo zahraničí už dlouhé měsíce vlastně žádnou pořádnou zahraniční politiku nevede. Vláda v demisi téměř úplně zastavila běžný provoz dvoustranných vztahů, evropskou politiku má pod sebou premiér Babiš a do prázdného prostoru občas hodí slovní granát prezident Zeman.
Česko aktivní zahraniční politiku potřebuje. Jako menší země orientovaná na zahraniční obchod, jejíž bezpečnost je závislá na vztazích se sousedy a se spojenci, musí mít jasně definované priority a co nejlépe je opečovávat a rozvíjet.
Premiér Babiš si tento týden začne plnit svůj sen a cestou do Itálie a na Maltu a příští týden do Berlína zahájí kariéru evropského politika, s nímž se začnou jeho partneři vážně bavit. Prezident má zase nabitý program během podzimu, chce do Německa, Izraele a do Číny. Otázka nejspíš hlavně je, co mu dovolí zdraví.
O cesty nejvyšších ústavních činitelů v zahraničí se nemusíme bát tolik jako o jejich obsah. Prezident dělá vůči Rusku a Číně politiku svých poradců, (marně) usiluje o fotografii s Donaldem Trumpem v Bílém domě a ostatní unavil dštěním síry na islám. Premiér baží po uznání západních partnerů, ale zatím jim kromě opakování protiuprchlické mantry nenabídl žádný obsah, o kterém by se mohli vážně bavit.
Jan Hamáček nebude stíhat být plnohodnotným ministrem zahraničí a spoléhá se na své náměstky, především dva politické kolegy Petříčka a Kauckého z pražské organizace ČSSD, která − zatím − neproslula na zahraničněpolitickém poli nějakými úspěchy. Ministerstvo zahraničí je tak ze všeho nejvíc ponořeno do vlastních personálních rošád.
Co by tedy velvyslanci měli slyšet?
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
