První vyhoření už mám za sebou, říká nová šéfka firmy Bushman, českého výrobce outdoorového oblečení, Simona Zábržová

Od začátku srpna řídí firmu Bushman, vyrábějící outdoorové oblečení. Dvaatřicetiletou Simonu Zábržovou angažoval nový majoritní vlastník, investiční fond Reflex Capital. Jejím cílem je vrátit českou značku s dvacetiletou tradicí do dobré kondice.

HN: Jste o generaci mladší než zakladatel firmy a její nyní menšinový vlastník, který však ve vašem manažerském týmu zůstává. Jak jste nabídku řídit Bushman dostala?

Přišla od Ondřeje Fryce z Reflex Capital poté, co mě za ním v březnu poslala headhunterka z Online People. V té době se koupě Bushmanu řešila a on mi nabídl, že bych do jeho vedení mohla výhledově nastoupit. Takže jsem několik měsíců pracovala pro jinou firmu, kterou spoluvlastní, a do Bushmanu jsem přišla 1. srpna.

HN: Jak dlouho jste se rozhodovala?

Dlouho. Měla jsem smíšené pocity. Na jednu stranu jsem si říkala, že to je skvělá nabídka, která mě posune dál a díky níž využiju všechny zkušenosti, které z byznysu mám. Na druhou stranu mi bylo jasné, že to bude těžké. Rozhodlo to, že mi Ondřej Fryc slíbil maximální podporu a že se na něj i Reflex Capital budu moci spolehnout.

HN: Fryc patří mezi nejbohatší Čechy, založil internetový obchod Mall. Dnes má prostřednictvím Reflex Capital nainvestováno v řadě firem. Jak se s ním pracuje?

Je to náročné, ale nepochybně inspirativní. Je to vztah založený na důvěře a na tom, že se od sebe vzájemně učíme. Tedy spíš já od něj. Ale pracuje se mi s ním výborně. Pro mě to byl skok z malé do středně velké firmy, takže potřebuju zejména na začátku poradit a navést v klíčových rozhodnutích.

HN: Jak velká firma je Bushman?

Na centrále pracuje 34 lidí, na pobočkách je asi 150 zaměstnanců. Maloobchodní síť je zčásti založena na franšízingové spolupráci a doplňují ji, v dnešní době již nezbytné, vlastní e-commerce projekty. Bushman jako tradiční česká značka se rozvíjí také do zahraničí, dlouhodobě například v Německu. Aktuálně otevíráme novou prodejnu v Maďarsku. Obratově jsme za celou skupinu někde kolem 220 milionů korun ročně.

HN: Říkáte "my". Jak dlouho trvá, než nový manažer vezme firmu za svou?

Musíte to tak brát od prvního dne. Kdyby to tak nebylo, nemáte na čem stavět. Pro mě je týmová spolupráce to nejdůležitější. Ať jsem pracovala kdekoli, každý úspěch byl vždy úspěchem týmu, ne jednotlivce.

HN: Domluvili jsme se, že o Bushmanu nebudeme detailně mluvit, protože se s firmou a jejím vnitřním chodem stále seznamujete.

Jaké jsou ale vaše první dojmy?

Jsem ve firmě čtyři týdny. První den byl bláznivý a měla jsem pocit, že to všechno nemůžu zvládnout. Že umím dvacet procent toho, co potřebuju. Od té doby je to den ode dne lepší. Zvykáme si na sebe v manažerském týmu, což je asi to nejdůležitější. Jsem o 10 až 15 let mladší, než byl dosavadní průměr.

Já přemýšlím takovým tím digitálním a analytickým způsobem, zbytek týmu zase dokonale ví, jak to ve firmě chodí. V důsledku je to trochu mezigenerační střet názorů a různých přístupů, ale jsem přesvědčená, že ve výsledku je to pozitivní a dává nám to větší možnost efektivnějších výsledků.

HN: Co vás za ten měsíc nejvíc překvapilo?

Nepříjemných překvapení byla řada, ale to jsem čekala. Příjemné překvapení bylo třeba to, že nás oslovila íránská ambasáda, že je příběh Bushmanu zajímá a že nás chtějí navštívit s delegací íránských podnikatelů. Tyto malé detaily mě přesvědčují o tom, že máme jako značka velký potenciál v zahraničí.

HN: Pamatuju si na jeden americký film, ve kterém mladá manažerka nastoupila do firmy a chodila se vyplakat na toalety. Jak to máte vy?

Nechodím na záchod, ale na terasu. Firma není v úplně špičkové kondici, ale ani to není nijak kritické. Pro mě osobně je důležité to, že se věci dají jen zlepšovat. Provozní problémy nejsou nic, z čeho bych se hroutila. Samozřejmě jsem žena a sem tam mám takové ty emoční návaly a vnitřní pochyby, kdy se bojím, že to nezvládnu. Z toho se ale za pár vteřin vybrečím a jede se dál.

HN: Jaké to je, mít v týmu zakladatele firmy? Pro něj je Bushman něco jako dítě, pro vás manažerská výzva. Nedochází mezi vámi ke konfliktům?

Podle mě je v našem vztahu nejdůležitější vzájemný respekt. Moc si vážím toho, jakou firmu za dvacet let vybudoval. Je to značka, která je známá a uznávaná doma i ve světě. To je ohromný úspěch. On firmu perfektně zná, ale teď bude působit ve výrobě a vedení bude víc na mně. Mojí rolí je přinést novou energii a vize. Samozřejmě to může vést ke konfliktům, ale v principu si myslím, že to může fungovat velmi dobře.

HN: Je výhoda řídit firmu, kde v managementu převažují muži středního věku, když jste mladá žena?

Má to plusy i minusy. A když o tom přemýšlím, minusů je asi víc. Když je člověk mladý, jsou jeho spolupracovníci obezřetní a musíte si získávat důvěru. Přesvědčit je trvá mně jako třicátnici déle, než kdybych byla čtyřicetiletý muž. Samozřejmě využívám toho, že jsem ženská. Ale moje zkušenost je taková, že se ty rozdíly mezi muži a ženami na manažerských pozicích stírají. Že pohlaví už nehraje takovou roli jako dřív.

Člověk musí ukázat, že na svou práci má.

HN: Jakou máte špatnou vlastnost?

Jsem netrpělivá. Všechno chci od lidí hned, nejlépe včera.

HN: V letech 2016 a 2017 jste řídila firmu Giftisimo, která v obchodních centrech nabízí balení dárků. Odnesla jste si z toho do Bushmanu nějakou zkušenost?

Giftisimo bylo takový malý Bushman. Když jsem tam nastoupila, bylo v podobném stavu. Žádná katastrofa, ale taky nebylo v excelentní kondici. V porovnání s Bushmanem bylo o řád menší. Z tohoto pohledu to byla dobrá přípravka. Vyzkoušela jsem si krizové řízení, nastavila procesy. A čekala, co to udělá.

HN: Fungovalo to?

Určitě. Ta firma se dala během dvou let do pořádku.

HN: Proč jste tedy skončila?

Měli jsme s majitelem jiný názor na další strategii firmy. Konkrétně se to týkalo expanze na zahraniční trhy. Náš spor trval dlouho a na přelomu roku se dostal do fáze, kdy už to dál nešlo.

HN: Nehrozí vám něco podobného v Bushmanu?

Ne. Osmdesát procent má fond Reflex Capital a dvacet procent zakladatel. Hlavním majitelem je investorská skupina. Především však jde o lidi, kteří vědí, čeho a jak chtějí dosáhnout. To jsem v Giftisimu říct nemohla.