Čisté víno Martina Nováka: Posedlost islámem a zánik Evropy. Mezi dneškem a 16. stoletím

Nepřátelské převzetí: Jak islám brání pokroku a ohrožuje společnost. Tak zní titul knihy, která právě vychází v Německu a u níž internetový prodejce Amazon hlásil dopředu obrovský počet objednávek. Obal knihy je příznačně zelený v barvě islámu a jejím autorem je Thilo Sarrazin. Ekonom, bývalý člen představenstva německé centrální banky, kdysi člen sociální demokracie. A především ikona pro všechny, kteří se bojí islámu a muslimů, a obávají se proto i budoucnosti.

Svůj pohled na imigraci představil Sarrazin už v roce 2010 v knize Německo páchá sebevraždu. Podle něj je to pro zemi cesta do zkázy, protože z Blízkého východu přicházejí lidé s nižší inteligencí a odlišnou kulturou, kteří nejenže nezapadnou, ale ani zapadnout nechtějí.

O nové knize je zatím známo jen to, že v ní analyzuje islám na základě četby Koránu a dochází k závěru, že jde o ideologii, která jen vypadá jako náboženství. Ostatně titul i podtitul knihy jsou dostatečně výmluvné.

Během osmi let, které uplynuly od vydání předchozího Sarrazinova díla, se Německo, Evropa a také Česko hodně proměnily. Kritika islámu jako nenávistné ideologie a pohled na muslimy jako na potenciální teroristy a násilníky byly dříve označovány jako politicky nekorektní. Dnes jsou takové postoje mainstreamové. Bestsellery literatury faktu se stala díla, v nichž si to autoři s islámem a muslimy tvrdě vyřizují. Do pozice kritizované politické korektnosti se dostávají spíše ti, kteří odmítají paušalizaci a kolektivní vinu, případně zatracování islámu a muslimů na základě některých vybraných vět z Koránu.

Množí se literatura a projevy o tom, že Evropa si pod sebou definitivně podřezává větev nebo že takzvaně sledujeme konec evropské civilizace v přímém přenosu. Když pomineme extremisty, kteří na obavách z islamizace přímo budují svoji politickou kariéru, prorostl tento pohled i do hlavního proudu politiky. Dokladem je nejen sám Sarrazin. Například i bývalý ministr obrany a český velvyslanec ve Spojených státech Alexandr Vondra tvrdí, že Evropa páchá sebevraždu. Premiér Andrej Babiš zase v televizi straší tvrzením, že v Belgii bude žít v polovině století přes padesát procent muslimů. Kromě toho, že je to pochybná kalkulace, premiér samozřejmě nenechal nikoho na pochybách, že to je katastrofální vývoj, ačkoliv to přímo nevyřkl.

Někteří čeští publicisté − například Benjamin Kuras nebo Alexander Tomský − neúnavně buší do klávesnic na podobně pesimistickou notu. Podle Tomského Evropu už nelze zachránit, Kurasova kniha se jmenuje Jak zabít civilizaci. Na blozích a sociálních sítích se to hemží analogiemi s pádem římské říše. Což je kuriózní − jako kdyby snad její konec znamenal zánik Evropy.

Podle pesimistů zkrátka povede kombinace malé porodnosti Evropanů a příchodu muslimů k "nepřátelskému převzetí", abychom citovali aktuálního Thila Sarrasina. Jak si tohle všechno vysvětlit?

Syndrom stárnoucího muže

Základním omylem je považovat muslimy za jednolitou masu lidí se stejným názorem. Stejně jako se různí řekněme "křesťané" nebo lidé vzešlí s křesťanské tradice, liší se i muslimové. Skeptici mají sklon považovat za ty pravé muslimy radikály a lidi nepřátelské vůči jinověrcům. Ovšem výklad islámských textů − a zdaleka nejde jen o Korán − se různí a neexistuje autorita, která by rozhodla, kdo je správný muslim a kdo není. A když už někdo usuzuje na myšlení a chování muslimů z Koránu, což je samo o sobě poněkud zkratkovité, neměl by zapomínat na to, že jsou tam i pasáže o toleranci nebo odmítání násilí vůči civilistům.

Pozoruhodné je rovněž skálopevné přesvědčení některých panikářů, že všichni muslimové jsou domluvení na cíli dobýt a ovládnout Evropu a společně na něm pracují. Lidé, kteří se tváří jako civilisté, pracují a platí daně, jsou podle těchto představ prakticky stejní jako arabští bojovníci z doby prvotní expanze islámu v sedmém století nebo jako osmanští vojáci stojící později dvakrát před Vídní. V Rusku kdysi vyšla kniha Protokoly sionských mudrců, která měla dokázat, že Židé chtějí tajně ovládnout svět. Dnes by se k celé řadě spisků hodil název Protokoly mekkánských mudrců.