Lukáš Kovanda: Proč z Česka odtékají dividendy a co s tím?

Psal se duben 2003 a novopečený ministr průmyslu a obchodu Milan Urban se právě vrátil z ceremoniálu při dokončení hrubé stavby automobilky TPCA v Kolíně, dnes už doslova symbolu zahraničního investování v Česku. V dobrém rozmaru sliboval další mohutné investice z ciziny, a to "nejen do zpracovatelského průmyslu, ale především do služeb, výzkumu a technologií". Dnes to zní skoro neuvěřitelně, ale už před patnácti lety si tedy na ministerstvu průmyslu zjevně uvědomovali, jak ošidné je lákání investorů do průmyslové výroby s poměrně nízkou přidanou hodnotou, tedy do takzvaných montoven.

Bohužel, za těch patnáct let se prakticky nic nezměnilo. Jak jinak by totiž mohla letos v půli roku generální ředitelka CzechInvestu, agentury spadající pod ministerstvo průmyslu, pronést vyzněním prakticky to samé jako Urban před lety? "Do Česka už nebudou přicházet noví investoři v takové míře, jak jsme tomu byli v minulosti zvyklí. Čistě výrobní aktivity, které nejsou příliš technologicky náročné, už nejsme schopni v takové míře absorbovat. Zároveň daleko víc stojíme o high-tech investice," nechala se slyšet Silvana Jirotková.

Jinými slovy, tvůrci české hospodářské politiky nabrali více než desetileté zpoždění v uskutečnění žádoucí změny základního modelu tuzemské ekonomiky, změny spočívající ve zřetelné orientaci na produkci s vyšší přidanou hodnotou. Na finanční krizi to zase až tak svádět nelze. Nový model mohl u nás zapouštět kořeny už před ní, někdy kolem roku 2005, a nemusela tak nastat situace, kdy slova exministra Urbana z roku 2003 říkají vlastně to samé, co ve žhavé současnosti hlásá šéfka CzechInvestu.