Nájemní bydlení snižuje nebezpečí cenových bublin a podporuje stěhování za prací, kvůli cenám bytů bude jeho podíl stoupat, říkají experti

Podle údaje Ministerstva pro místní rozvoj ČR nájemní bydlení tvoří celkem 22,4 procent celkového bytového fondu. V porovnání s našimi západními sousedy (Německem a Rakouskem) je to objem výrazně nižší, naopak ve srovnání s našimi východními sousedy (Polskem, Slovenskem a dalšími státy jihovýchodní Evropy) patří k nejvyšším.

Podle Martina Luxe, který se v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR dlouhodobě zabývá socioekonomií bydlení, je důležitou součástí celkové nabídky na trhu s bydlením: "Vyváženost a rozmanitá struktura bytového fondu, zejména s ohledem na právní důvod užívání, pomáhá snižovat neefektivitu trhu a přispívá k sociální a prostorové integraci společnosti. Větší podíl nájemního bydlení snižuje nebezpečí vzniku cenových bublin, tedy vysoký růst cen bytů následovaný hlubokými propady, které se projevují zejména v systémech založených převážně na vlastnickém bydlení. Nájemní bydlení také podporuje pracovně orientovanou migraci, a tedy i větší konkurenceschopnost hospodářství. Vyvážené zastoupení různých forem bydlení je oprávněným cílem bytové politiky dané země."

Nájemní versus vlastnické

V České republice se v souvislosti s přechodem na tržní hospodářství v raných 90. letech 20. století etabloval jako dominantní model vlastnického bydlení, který podporovaly politické reprezentace na všech úrovních státní správy a samosprávy formou privatizace bytového fondu, daňovým zvýhodněním vlastníků bydlení a státní podporou stavebního spoření. Touze Čechů vlastnit vycházely a vycházejí vstříc soukromé subjekty realitního trhu: banky nabízející hypotéky, developeři stavějící byty a domy do vlastnictví, a realitní makléři, kteří tyto nemovitosti prodávají.

Argumentace proč platit nájem, když můžete ve stejné výši platit hypotéku a splácet tak vlastní bydlení, se úspěšně rozšířila a stále je všeobecně přijímána jako logická. Každoroční růst objemu udílených hypotečních úvěrů zarazila až ekonomická krize v roce 2008, která ukázala, že měsíční splátka hypotéky může být příliš velký závazek, a která nájemní bydlení vrátila zpátky do hry. I poté, co se česká ekonomika zotavila a opět vrátila k růstu, si nájemní bydlení svou pozici udrželo a do budoucna ve velkých českých městech spíš upevní.

"Nájemní bydlení v Čechách podle mého názoru ještě zažije svou renesanci. V důsledku rostoucích cen bytů a zhoršující se dostupnosti bydlení dochází k přelivu poptávky po vlastním bydlení na nájemní trh, který se tím zvětšuje. Zároveň na něj vstupují i velcí institucionální investoři, kteří nakupují rovnou celá bytová portfolia. V poslední době dokonce vznikají developerské projekty určené pouze k nájemnímu bydlení," uvádí Petr Hána, senior manažer v týmu real estate poradenské společnosti Deloitte.

Soukromí poskytovatelé nájemního bydlení

Kvůli rozsáhlým privatizacím obecního bytového fondu po tzv. sametové revoluci je u nás vlastnictví nájemních bytů roztříštěné. "Nájemní byty jsou dnes v držení obcí a jednotlivých majitelů, kteří zpravidla koupili druhý byt na investici a dále ho pronajímají. Celkově je zde nájemní trh málo institucionalizovaný," podotýká Petr Hána. Profesionálních soukromých poskytovatelů nájemního bydlení je v České republice zatím sice málo, nicméně existují. Trojici největších portfolií tvoří Residomo (43 000 nájemních bytů v Moravskoslezském kraji), CPI Byty (12 400 nájemních bytů v Moravskoslezském, Ústeckém, Středočeském a Libereckém kraji) a CIB Group (1 300 nájemních bytů v Praze, Libereckém a Plzeňském kraji). Postupné vytváření svých portfolií popisují jeho jednotliví představitelé: