Další dědictví krize: Vliv centrálních bank a dalších institucí zodpovědných za regulaci enormně zesílil, shodují se ekonomové

Ben Bernanke, guvernér Fedu

V době před finanční krizí (od února 2006) a během ní (do ledna 2014) byl Ben Bernanke šéfem americké centrální banky – Federálního rezervního systému (Fed). Rok před pádem Lehman Brothers řekl při slyšení v americkém Kongresu, že krize kolem toxických hypoték bude zažehnána. Později se bránil nařčení, že hypoteční bublinu způsobily nízké úrokové sazby, které Fed držel neúměrně nízko a dlouho. Bernanke také argumentoval, že Fed nemohl odvrátit bankrot Lehman Brothers a na další zásahy už bylo pozdě. Šéf Fedu ale později přiznal, že včas nerozpoznal problémy finančního sektoru, které k finanční krizi vedly. Podle něj byla největším poučením z ní potřeba ukončit pozici velkých bank, které chránilo přesvědčení, že jsou "příliš velké na to, aby padly" (too big to fail).

Chris Cox, šéf americké komise SEC

Republikán Chris Cox byl v době krize předsedou americké Komise pro burzy a cenné papíry (SEC), a nesl tak největší váhu bezprostředních opatření pro stabilizaci trhů. Komise v září 2008 například reagovala dočasným omezením pro spekulace na pokles akcií (short selling). Cox také kritizoval výjimky, kvůli kterým se část investičních bank mohla vyhnout dohledu a regulaci. Tomu pomohla analýza problémů, do nichž se dostala americká banka Bear Stearns. Šéf komise Cox také upozorňoval na neprůhlednost trhu s takzvanými CDS (credit default swaps), zajištěným dluhem a jinými komplikovanými finančními nástroji. Cox nařídil i vyšetřování role, kterou v předvečer krize sehrály ratingové agentury.

Phil Angelides, předseda vyšetřovací komise

Demokrat Phil Angelides předsedal 10členné komisi, kterou ustavil Kongres USA pro vyšetření příčin finanční krize z období 2007 až 2010. Zpráva, kterou Angelidesova komise zveřejnila v lednu 2011, poukázala na fakt, že se podmínky ke krizi vytvářely několik let a nakonec ji způsobil hlavně kolaps nemovitostního trhu v kombinaci se snadno dostupnými úvěry, malou regulací a nekvalitními hypotékami. Komise také výslovně poukázala na roli pojišťovny AIG, bank Bear Stearns a Lehman Brothers a také na roli největších hypotečních agentur Fannie Mae a Freddie Mac, jež nakonec musela vláda zestátnit.

Jean-Claude Trichet, prezident ECB

Francouz Jean-ClaudeTrichet byl v letech 2003 až 2011 prezidentem Evropské centrální banky (ECB). V krizovém roce 2008 ho zařadil časopis Newsweek na pátou příčku nejvlivnějších lidí světa, hned po Benovi Bernankem. Coby prezident ECB tlačil na podzim 2010 na vládu Irska, aby požádala Evropskou unii o nouzové financování, a tak de facto uznala hloubku problémů, do kterých ostrovní stát uvrhly tamní banky. Později tlačil také na přijetí ekonomických opatření v Itálii. Byl kritizován za to, že ECB při nástupu krize kladla důraz hlavně na boj s inflací, na úkor snahy o obnovení ekonomického růstu. V listopadu 2011 ho v čele ECB vystřídal Ital Mario Draghi, který postupně spustil dva programy nákupů dluhopisů za stovky miliard eur, jež banky v eurozóně přiměly uvolnit peníze do finančního systému.

José M. Barroso, předseda Evropské komise

Portugalec José Manuel Durão Barroso, který vedl Evropskou komisi v letech 2004 až 2014, se musel s důsledky americké hypoteční krize vypořádávat na druhé straně Atlantiku. V reakci na krizi prosazoval Barroso od roku 2012 ambiciózní evropský projekt takzvané bankovní unie. V ní jde o čtyři klíčové reformy v oblasti regulace a dohledu nad bankovním trhem. Cílem projektu je mít v zemích platících eurem jednotnou regulaci a dohled a také jednotné nástroje pro řešení případných budoucích krizí. Součástí iniciativy je rovněž celoevropský systém pojištění vkladů.

14,7 procenta

je podíl základního kapitálu bank v EU na aktivech (jde o tu část aktiv, u kterých banky vyhodnocují  rizika). Z údaje vyplývá, že evropské finanční domy  mají skoro o polovinu víc kapitálu než před zpřísněnými opatřeními regulátorů.