Kimova vstřícná gesta a opatrný optimismus

Výsledky třetího mezikorejského summitu vypadají působivě. Severní Korea přišla s tím, že trvale rozebere zkušební středisko raketových motorů, demontuje odpalovací rampu a souhlasí i s mezinárodním dohledem.

První dva body nemusí znamenat mnoho, protože neříkají, zda si Kim Čong-un dál uchová svůj jaderný a raketový arzenál, anebo ne. Třetí bod je vstřícný hlavně vůči hlavnímu nepřítomnému na summitu, americkému prezidentovi, pro něhož je celé jaderné odzbrojení Severní Koreje bez zahraniční inspekce nemyslitelné. Takže hlavním výsledkem summitu v Pchjongjangu je vstřícné gesto, přičemž stejnou váhu mají obě slova.

Nynější záblesk vstřícnosti je důležitý po řadě týdnů, kdy se zdálo, že jednání, zvláště mezi Severní Koreou a USA, uvázlo. Ukazuje, že diplomacie přináší výsledky. Jak trvalé, se teprve ukáže, protože v této strategické hře víc než kde jinde platí, že dokud není dohodnuto vše, není dohodnuto nic. A v případě Kimova režimu ani po uzavření a podepsání dohody není jisté, nakolik bude platit. Vysvětlení je třeba hledat v zásadním rozdílu mezi Severní Korejí a Spojenými státy. Severokorejský vůdce Kim Čong-un, který především usiluje o bezpečnostní záruky pro svůj režim, je z podstaty nedůvěřivý vůči jakýmkoli garancím, jež mu může nynější americký prezident a případně Kongres USA nabídnout. Protože po příštích volbách proti němu mohou stát jiní hráči s jinými názory, jak to ostatně předvedl sám Trump, když vystřídal v Bílém domě Baracka Obamu. A když nebude mít Kim své garance, nebude se chtít vzdát své životní pojistky, jaderného a raketového arzenálu. Odtud ta vzájemná nedůvěřivost.

Přinesl tedy třetí mezikorejský summit jen gesto, i když vstřícné? Je tu zřejmé sblížení mezi Severem a Jihem, na němž jak Kim Čong-unovi, tak i Mun Čen-inovi nyní záleží. A čím více se vztahy na rozděleném poloostrově uvolní, tím obtížnější bude návrat do předchozí válečnické atmosféry. I když samozřejmě vyloučen není.