Jak se v Česku mění kultura prodeje umění? Od 90. let se posunula kupředu, do úrovně západní Evropy ale pořád kus schází, shodují se odborníci

Od 90. let se kultura prodeje umění v Česku výrazně posunula kupředu, shodují se oslovení odborníci. Do úrovně západní Evropy nám však pořád ještě kus schází.

Lucie Drdová, Drdova Gallery

Podle mého názoru existuje na českém trhu řada kvalitních a důvěryhodných subjektů, respektive galeristů, obchodníků s uměním či aukčních domů, jejichž služby jsou na vysoké úrovni a jejichž jednání odpovídá mezinárodním stan­dardům. Také ze strany sběratelů a zájemců o umění cítím posun směrem ke korektnímu jednání. Již se téměř nesetkávám s nešvarem předchozích desetiletí, kdy byl preferován nákup z ateliéru za zády galeristů. To bylo dáno mnoha faktory a tehdejší podobou trhu s uměním.

Nechtěla bych se vyjadřovat k jiným oblastem než trhu se současným uměním, ale téměř po sedmi letech, kdy funguje naše galerie, se velice zkvalitnil a posílil vztah mezi galeristou, sběratelem a umělcem ve smyslu zájmu o dlouhodobou podporu vybraných autorů. Čeští sběratelé hodně cestují, navštěvují světová muzea a veletrhy, a tedy od nás očekávají stejnou erudici, poradenství a servis.

Nelze však být jen pozitivní. Především v oblasti uměleckého trhu platí, že člověk musí být opatrný, dostatečně se informovat a dát na doporučení i nezávislých odborníků.

Tomáš Hejtmánek, Arthouse Hejtmánek

Když jsme v roce 2013 zakládali s mojí ženou aukční dům Arthouse Hejtmánek, nebyla v Česku aukční síň, která by odpovídala našim představám o nabídce umění pro sběratele a náročnější klienty. Velice nás inspirovaly zahraniční aukční domy a naší vizí bylo povznést úroveň českého aukčního trhu. Naše pozornost se vždy soustřeďovala na kvalitní evropské staré umění a starožitnosti, design i výběr moderního a současného umění.

Od roku 1989 prošel trh s uměním mnoha změnami, a to v různých rovinách. Vyprofilovali se hlavní hráči mezi aukčními síněmi, kteří si drží své specializace, odborně se zdokonalují aukční katalogy a díky využití moderních technologií se zpravidelnil i aukční kalendář a celková pružnost v průběhu aukcí.

I z hlediska investičního se umění postupně etabluje. Lidé z finančního světa se mohou opřít o dobře vedené statistiky prodejů. Kromě aukčních domů je v Česku i několik soukromých galerií s ověřenou kredibilitou pro sběratele. Do budoucna by samozřejmě současnému umění prospělo, kdyby i státní umělecké instituce dokázaly budovat jeho prestiž, tak jako je tomu ve světě.

Matyáš Kodl, Galerie Kodl

Český trh s uměním se za posledních 20 let vývoje svou kvalitou nabídky, úrovní prezentace i prodeje přiblížil standardu západoevropských zemí.

Na počátku 90. let se v Česku o aukčních domech a specializovaných galeriích západoevropského typu příliš nevědělo.

Zdejší "trh" ovládaly zejména obchody se starožitnostmi a antikvariáty, ve kterých byly obrazy značně upozaděny. Od těch časů se zde objevily nové galerie, vznikly aukční a výstavní síně, které disponují profesionálními výstavními prostorami s kvalitním zázemím a zaměstnávají špičkové znalce z oboru. Mnozí z nich jsou nejen vystudovaní odborníci, ale také získávali zkušenosti v zahraničních aukčních domech a galeriích. 

Proměnili se také kupující. Přibývá sběratelů, ale především investorů, kteří se v oboru také vzdělávají. To znamená, že obrazy výjimečné kvality dosahují rovněž výjimečných cen. Stejně jako jinde v Evropě i u nás cenové rekordy nezávisí jen na jménech autorů, ale na konkrétním díle či období. To je zajímavý trend, který se na trhu objevil a je velmi pozitivní. Mnoho sběratelů a investorů si všímá jednotlivých obrazů.

Vladimír Lekeš, Adolf Loos Apartment and Gallery

Od roku 1989 se kultura prodeje uměleckých předmětů hodně posunula kupředu, a to zejména v segmentu aukcí. Začátkem 90. let aukční síně nabízely povětšinou sporný sortiment − od veteše až po občas kvalitní věci. Počet galerií převyšoval počet aukčních síní a právě v galeriích bylo možné najít kvalitnější věci. Dnes naopak převažují aukční síně, a díky tomu, jak si čeští sběratelé aukční prodeje oblíbili, se nejkvalitnější sběratelské kousky prodávají na aukcích. Kamenné galerie se zaměřují spíše na prodej současného českého umění. Byla to právě naše společnost, která přivedla do Česka nejkvalitnější formu aukčního prodeje na způsob newyorských a londýnských aukcí, tzv. evening sales. Konají se pouze dvakrát do roka a nabízejí omezený počet několika desítek pečlivě prověřených a vybraných uměleckých předmětů nejvyšší kvality, na které poskytujeme našim klientům doživotní záruku autenticity.

Český aukční trh stále není tak kultivovaný a vyzrálý jako v západní Evropě či USA a je ovlivňován různými "rádci" či "lobbisty". Doporučuji proto sběratelům či investorům poradit se na několika místech − i u konkurence −, vybrat si více nestranných poradců a nenechat se ovlivnit různými články či někdy klamavou reklamou.

Filip Polanský, Polansky Gallery

Kulturní mechanismy a fungování uměleckého trhu, které jsou v zahraničí již většinou zaběhlé, se v domácím prostředí neopírají o dlouhodobou tradici a nejsou ve společnosti zdaleka zažité. Neznalost a nepoučenost zájemců a případná neochota se nabídkou aktivně zabývat mohou na trhu s uměním způsobovat v určitých směrech nejen jisté disproporce, ale i známé situace snadných zisků a snadných obětí.

Přestože se v posledních letech trh s uměním vyvíjí rychleji a jeho vývoj vnímám pozitivně, stále se objevují a opakují základní chyby v kultuře prodeje či nákupu. Například krátkozraké obcházení galerií při nákupech "z ateliéru" nebo na druhou stranu nepodložená cenotvorba ziskuchtivých překupníků mohou vést k nepřehlednosti, a nabourávají tak nepsané obchodní zvyky.

Je to způsobeno především nedostatkem informací, které by pomohly se na trhu lépe orientovat. Schopnost rozlišovat je součástí aktivního přístupu k věci, který vyžaduje určité úsilí. Není ale lepší metoda, než se nebát na všechno se zeptat.

Albert Trnka, European Arts

Prodej umění se v Česku mění v závislosti na tom, jak se lidé ve společnosti kulturně organizují, jak umělce a jejich tvorbu analyzují, jak k umění přistupují a jakou přiřazují uměleckým dílům hodnotu.

S rozšiřujícími se prodeji uměleckých děl na aukčním trhu, v galeriích a na on-line portálech se kultura prodeje mění daleko rychlejším tempem, než tomu bylo dříve, a to jak v Česku, tak ve světě.

Aukce umění a ceny, za které se díla prodávají, jsou čím dál víc orientačním bodem pro určení kvality umění. Vychází to z obecného fenoménu, který je pro dnešní svět typický − snažíme se vše změřit, spočítat a dostat do tabulek. Jelikož je umění ze své podstaty velmi abstraktní pojem a pro každého člověka může znamenat něco jiného, je jeho cena tím nejobjektivnějším, co lze změřit.

Opravdu kvalitních obrazů je čím dál méně. Když se takový obraz objeví, je to událost a jeho cena je násobně vyšší, než tomu bylo ještě před pár lety. U současného umění mě těší, že se daří s úspěchem zařazovat do aukcí díla kvalitních mladých autorů. Tvorba mladých umělců se ještě před pár lety na českých aukcích téměř neobjevovala.

Jan Třeštík, Hauch Gallery

Domnívám se, že kultura prodeje se mění výrazně k lepšímu. Zatímco ještě před pár lety se až na výjimky umění nabízelo ­skrze aukční síně a různé obchody s uměním či bazary, dnešní zákazníci mnohem více vnímají rozdíl mezi profesionální galerií specializující se na určité období a konkrétní autory a místem, kde se umění prodává bez konceptu a bez odpovídajícího zázemí.

Zákazníci jsou náročnější a zvídaví a již je neuspokojí koupit si jen tak nějaký pěkný "gaučák" nebo další kytku od Špály… Chtějí se identifikovat s něčím neotřelým, originálním, výjimečným, být aktivním účastníkem ve vztahu ke galerii či k umělcům. Na jejich nároky a požadavky musí ti, kteří chtějí obstát a být nejlepší, permanentně reagovat originální nabídkou, vysokou kvalitou děl a kreativitou ve vztahu k programu a dění okolo galerie.

Zkrátka zvyšující se nároky sběratelů vyselektovaly dobré galerie od podprůměrných, a tím se přirozeně cizeluje nabídka výtvarných děl na trhu. Naštěstí k lepšímu.

Irena Velková, Aukční dům Sýpka

V současnosti sílí trend sběratelů kupovat díla jako obchodní artikl. Umělecká díla jsou nakupována za účelem opětovného prodeje v co nejkratší době a s co největším ziskem, nikoli pro možnost se dílem těšit a hlouběji jej poznávat. Tím dostávají v daleko větší míře prostor módní umělci, jejichž díla jsou ještě nevyzrálá nebo jejich kvalita neodpovídá ceně, za kterou byla zakoupena.

Ke zrychlování výběru a nakupování přispívá i vzrůstající obliba on-line prodeje. S ním je celý proces výrazně anonymnější, kontakt zprostředkovatele a kupujícího i příležitost si dílo prohlédnout minimální, a tak se zvyšuje i možnost šíření falz.

Zásadní vliv na kulturu prodeje u nás má i absence právního rámce pro trh s uměním. To samozřejmě nemá na jeho fungování dobrý vliv, a vzniká tak prostředí, které je vágní a nestabilní. Zároveň však absence pevné půdy pod nohama garantované státem vede paradoxně k větší kultivaci prostředí ze strany samotných prodejců i kupujících. Narůstá tak snaha o skutečné porozumění problematice a tento vzrůstající zájem nelze hodnotit jinak než kladně.