VŠE o... zodpovědnosti centrálního bankéře

V červnu letošního roku v pravidelném sloupku HN přirovnal David Marek ČNB k manželovi, který mnohaletou praxí zjistí, že se navzdory své snaze manželce prostě nezavděčí. Rezignace je jistě jak v případě centrálního bankéře, tak i ženatého muže možným řešením dané situace. Přesto však řada z nich (obou) v rámci svého mandátu vytrvá s vírou, že jejich zodpovědná role bude v budoucnu doceněna. Myslím, že hlavním problémem je určitá nekonzistentnost úkolů, které jsou oběma aktérům svěřovány. V případě centrálních bankéřů jde vedle tradičního výkonu měnové politiky o zodpovědnost za regulaci a dohled finančního sektoru a o zajištění stability finančního systému. Dosažení jednoho každého cíle je samo o sobě náročné na adekvátní manažerské a analytické schopnosti centrálních bankéřů. Dlouhodobé naplňování všech cílů současně se rovná téměř zázraku.

V případě udržení inflace na úrovni inflačního cíle je problémem ČNB extrémní otevřenost české ekonomiky a s tím související plynulý přenos externích nákladových šoků do cenových kalkulací firem při přetrvávající orientaci na klopýtající ekonomiku zemí eurozóny a měnovou politiku ECB. Na druhé straně regulace a dohled finančního sektoru vyžadují po ČNB nastavení a výkon takových mechanismů na úrovni bank, které mají zajišťovat jejich stálou likviditu a solventnost. Nekončící výzvou je především správné ocenění úvěrového rizika a nalezení stabilních zdrojů financování úvěrové aktivity bank. Dohled centrálního bankéře by měl být schopen předjímat tato rizika a důsledně vymáhat naplnění rostoucích kapitálových požadavků i požadavků na vhodné zdroje financování bank. Zajištění finanční stability a omezení rizika kolapsu celého finančního systému naopak vyžaduje správný odhad budoucí ztráty systémově důležitých finančních institucí v okamžiku prudkého ochlazení ekonomického růstu. Centrální bankéř tak musí donutit tyto banky k udržení dostatečné výše kapitálu i v časech, kdy se ekonomice daří a kdy se mohou objevit tendence podhodnocovat budoucí rizika.

K prosazení svěřené zodpovědnosti je potřeba, aby příslušná instituce či osoba získala nástroje, které jí umožní efektivně dosáhnout očekávaných výsledků. Pokud centrální bankéři používají tyto nástroje střídmě, široká veřejnost si je schopna jen málokdy uvědomit, že centrální banky dnes mohou palebnou silou svých rozhodnutí významně zasáhnout do zájmů řady z nás. Čas od času jsme proto centrálními bankéři překvapováni, že nástroje měnové politiky, regulace a dohledu i makroobezřetnostní politiky mohou být použity způsobem, který bezprostředně pocítíme na hodnotě svého majetku.

ČNB nám před necelými pěti lety ukázala, že je schopna kurzovými intervencemi doslova v několika vteřinách posunout kurz koruny směrem, který je z jejího hlediska žádoucí. Tuzemské banky dnes a denně pociťují na svých bedrech realitu implementace nových pravidel bankovní regulace Basel III.

Zájemci o hypoteční úvěr pak před několika měsíci zjistili, že centrální bankéři začnou již brzy vyžadovat, aby banky důsledně omezily velikost poskytnutého hypotečního úvěru podle disponibilního příjmu domácností.

Centrální bankéř je tak vystaven permanentní kritice, na kterou si musí zvyknout, byť se mu nemusí zdát adekvátní. Musí být připraven komunikovat a vysvětlit odborné i laické veřejnosti své kroky navzdory tomu, že stejně jako v běžném životě ženatého muže mohou přicházet oprávněné pocity zmaru. Pro kritiky i dotčené osoby přitom vždy platí, že svou zodpovědnou roli mohou v rámci svého mandátu hrát tvrdě, ale současně se ctí a důstojností.