Pravidla platí pro všechny. I pro génia

Přiznat Elonu Muskovi genialitu není těžké. Nejen pro jeho fanoušky, ale i pro kritiky, což už je unikátní. Vyznavači technooptimismu mají samozřejmě jasno. Musk má stejné sny, jakými se v dětství sami opájeli. Ovšem jejich hrdina ze snů nevyrostl a plní je tempem, které často bere dech.

Otevřel si k tomu cestu miliardami vydělanými prodejem extrémně úspěšné internetové firmy. Takových zázračných dvacátníků přinesl konec tisíciletí pěknou řádku, ale Muskova jízda tím jen začala. Svému dalšímu projektu, společnosti SpaceX, se nebál dát do vínku úkol snížit náklady na dopravu nákladů do vesmíru a umožnit kolonizaci Marsu. Znělo to tehdy velkohubě. A dnes? V raketové technice dosáhl SpaceX pokroku, na který se čekalo desetiletí. A to od úspěšného letu Falconu 1 na oběžnou dráhu uběhlo teprve deset let (výročí jsme mohli slavit v pátek). Kdo by čekal, že by takových úspěchů mohla dosáhnout neznámá soukromá společnost, ač z části za státní peníze?

To hlavní je ale přece jen Tesla. Ze start-upu se stala regulérní automobilka, která sice v masovosti produkce stále nehraje stejnou ligu jako světoví giganti, ale výrobu systematicky zvyšuje a navzdory vysoké ceně svých vozů nikdy neměla potíže s poptávkou. Muskovy schopnosti oceňují i ti, kdo považují Teslu a hlavně hodnotu jejích akcií za přefouknutou bublinu. Jak jinak vysvětlit, že investoři jsou ochotni zaplatit za akcie prodělávající firmy takové peníze a bublina ne a ne splasknout?

Musk inspirující, manipulující

Bublinu nakonec zčásti propíchl sám Musk. Stačil k tomu srpnový tweet o záměru stáhnout Teslu z burzy za cenu vysoce převyšující aktuální kurz. Pouhých osm slov a jedno číslo, jejichž dopady zřejmě nedomyslel. Nebo domyslel, ale důsledky neřešil?