Proč bylo třeba zbavit se Pocheho

Dlouho se to jen tušilo, ale teď to konečně i zaznělo. Andreji Babišovi na Miroslavu Pochem, bývalém nominantovi ČSSD na ministra zahraničí, nejvíc vadilo, že by úřad opravdu řídil. "Pan Petříček mě ubezpečil, že pan Poche už nebude působit na ministerstvu zahraničních věcí, to si myslím, že je důležité," ulevilo se premiérovi po včerejší schůzce s novým kandidátem Tomášem Petříčkem. "Je to důležité, abychom měli ministra, který je svéprávný, samostatný, kterého nikdo neřídí zezadu," pochvaloval si Babiš.

Což o to, suverénního šéfa diplomacie Česko skutečně potřebuje jako sůl. Už tři měsíce si s kormidlem našich postojů vůči EU, USA, Rusku i migraci dělají, co chtějí, právě Babiš a prezident Miloš Zeman. Nebyl by však oním svéprávným a samostatným ministrem zahraničí spíš Poche, před jehož řídicími schopnostmi se má mít Petříček podle Babiše na pozoru? Paradoxní je i to, že ve svém hnutí ANO oceňuje Babiš naopak "svéprávnost", "samostatnost" a "neřízenost". Vybočení se nevyplácí.

Však si pamatujeme, jak ministři za ANO − spravedlnosti Robert Pelikán, zahraničí Martin Stropnický a obrany Karla Šlechtová − samostatně zatleskali americkému útoku proti syrskému proruskému režimu. A jak pak Babiš musel jejich svéprávnost žehlit a raději nikoho z nich ani nezkusil navrhnout do své druhé vlády. Podobně neocenil suverénnost ani u Pocheho.

Odjakživa platí, že dva kohouti na jednom smetišti nedělají dobrotu. Ať už si o Pocheho kontroverzním působení v pražském zastupitelstvu či pověsti šíbra v sociální demokracii myslíme cokoli, určitě by byl ve vládě důraznějším protihráčem Babiše než předseda ČSSD Jan Hamáček. Nic takového nemohli premiér ani prezident potřebovat. Proto nakonec Černínský palác povede Petříček a po Pochem nezbude ani jeho provizorní tajemnické křeslo.

Fakt, že oranžoví znovu bez odporu polykají takové ponížení, ovšem nastoluje vážnou otázku. Je samotná ČSSD vůbec ještě svéprávnou, samostatnou stranou, kterou nikdo neřídí zezadu?