Blues Chicaga: Do Česka dorazí poslední velká osobnost z generace černých bluesmanů. Buddy Guy začínal na plantáži s bavlnou

Buddy Guy má takovou historku. Jednou na festivalu zaslechne dva fanoušky, kteří v programu narazili na jeho jméno. "Prý Buddy Guy. Kdo to je?" ptá se první. "Starej bluesman. Ten už hraje věčnost. Musí mu táhnout na devadesát!"

Vtip je v tom, že Guyovi tehdy bylo teprve třiačtyřicet. A pointa ovšem taková, že dnes by ta historka platila svrchovaně. Nyní dvaaosmdesátiletý americký kytarista příští čtvrtek poprvé vystoupí v Česku, ve velkém sále pražské Lucerny, skutečně jako veterán: poslední velká osobnost z generace černých bluesmanů, kteří začínali ještě sbíráním bavlny na plantážích. Z nuly se vypracoval na muzikanta, kterého v Bílém domě hostil americký prezident Barack Obama, a postupně přežil své starší kolegy Howlin' Wolfa, Muddyho Waterse, B. B. Kinga i předminulý měsíc zesnulého Otise Rushe. Samozřejmě měl také úplně jiný osud.

V jednom televizním rozhovoru − nejčastěji si ho do pořadu zval moderátor David Letterman − to kytarista shrnul následovně: "Začal jsem na plantáži v největším zapadákově a blues mě dovedlo až do betonové chicagské džungle."

Kdo otevře Guyův šest let starý knižní životopis, může si o tom zapadákově udělat představu. Vyrůstal koncem 30. let minulého století v jižanském státě Louisiana, na farmě, kde rodiče pracovali jako několikátá generace černochů kdysi násilně přivlečených z Afriky. Neměli elektřinu, skleněná okna, pevnou střechu nad hlavou, rozhlas ani ledničku. Nakupovat často nebylo za co, tak podřezávali slepice nebo lovili sumce z řeky Mississippi.