Svět tyranů a hrobů: Zatímco Asadovi odpůrci nasazují bojovníky, kteří podléhají zákonu, zákonem syrského prezidenta jsou zbraně

V průběhu dějin bylo násilí základním nástrojem totalitních režimů. A pokud se vláda vedená tyrany rozhodne odpovědět na legitimní volání po svobodě násilím, lid se musí rozhodnout, zda utéci do neznámých končin, nebo zůstat a za svobodu bojovat.

V Sýrii s touto dynamikou žijeme každý den.

Syrská demokratická rada, jejíž členkou jsem, je multietnickou koalicí, představující politické křídlo Syrských demokratických sil. Režimu prezidenta Bašára Asada vzdorujeme řadu let. Co však začalo pokojnými protesty, brzy přerostlo v mnohem komplexnější hnutí, které bylo donuceno přijmout násilí jako prostředek obrany a jediný možný způsob, jak v Sýrii nastolit liberální demokracii.

Syrský režim, který o sobě prohlašuje, že je sekulární vládou, byl ustaven před několika desetiletími za pomoci násilí, jež použil proti svým odpůrcům. Nastolil dynastickou diktaturu − na hony vzdálenou republikánskému systému, o němž tvrdí, že v zemi dnes existuje.

Skutečnými vládci Sýrie nebyli politici, kteří by se museli zodpovídat voličům, nýbrž tajná policie a bezpečnostní složky, které vykonávaly zároveň legislativní, výkonnou a soudní moc.

Zatímco my nasazujeme bojovníky, kteří podléhají zákonu, Asadovým zákonem jsou zbraně.

Soudce, porotu i popravčí − ty všechny pevně ovládali příslušníci tajné policie. K nejhůře proslulým složkám režimu patřila rozvědka vzdušných sil, která byla u toho, když se k moci dostal Háfiz Asad. Využil svého vlivu v rozvědce a později i funkce ministra obrany k tomu, aby se v roce 1970 chopil prezidentství a moc pak předal svému synovi Bašárovi.