Rodinný tým se neobejde bez vzájemné důvěry

Firmu Alkion service jsme založili s otcem v roce 2009. Já jsem byl čerstvě po studiích a krátké zkušenosti v jedné mezinárodní firmě, otec se rozhodl odejít z korporátu a pustit se do vlastního podniku. Jeho nabídka podílu ve firmě mě velice oslovila a pustili jsme se do nového neznámého dobrodružství. Začali jsme podnikat v poměrně specializované oblasti čištění vzduchotechnických systémů pomocí moderních technologií, se kterými měl především otec zkušenosti z dřívějších pozic.

Přes mé uznání, že otec jako ředitel firmy zodpovědný za klíčová rozhodnutí při řízení bude mít pravomoc řídit i mě, nebyly některé situace idylické. Ukázalo se, že máme na řadu věcí rozdílné názory a v důsledku toho, že otec byl nejen můj nadřízený, ale také rodič, docházelo k nepříjemným si­tuacím v kanceláři nebo v přítomnosti ostatních zaměstnanců.

Diskuse o cenách, správném postupu při vyjednávání nebo při hodnocení proběhlých zakázek občas nepostrádaly jisté napětí a vzrušené osobní výměny názorů. Na zajímavosti celému dění v prvních letech firmy dodával i fakt, že účetnictví řídila má matka.

Nejednat na vlastní pěst

Co se však ukázalo jako klíčové, bylo budování firmy z pozice důvěry. Nikdy jsme se nedostali do situace, že bychom se s otcem navzájem obvinili z nečestných úmyslů, že bychom podnikali kroky na vlastní pěst, kroky, které by mohly být nevratné. Přestože byly naše diskuse často iracionální a ovlivněné specifickým vztahem otec−syn, nikdy nedošlo k jednostranným podpisům dokumentů či akcím "na truc". Zpětně to vidím jako největší vklad a základ naší firmy − naprostá a oboustranná důvěra.

Dnes jsme v situaci, kdy se spoluvlastníkem firmy stal i můj mladší bratr, který sice žil s firmou od samotných počátků formou brigád a různých výpomocí, postupně se však vyprofiloval ve schopného společníka, který má dnes zodpovědnost za rozdělování pracovníků na zakázky, provoz skladu a dílny a řídí každodenní chod firmy. Já jsem se stal vedoucím obchodu a jsem zodpovědný za chod zakázek, klíčové zákazníky a řídím také rozvoj naší německé pobočky, kterou jsme založili v loňském roce. V této souvislosti nemohu nezmínit první velký projekt, který mi otec svěřil − měsíční zakázku pro americké námořnictvo v chorvatské loděnici v roce 2011, kterou jsme dokázali ­realizovat bez předchozích zkušeností s lodním průmyslem a na které jsem se naučil řídit tým lidí a komunikovat s řadou osob, které jsou s projektem podobné velikosti spojeny.

Účetní a fakturační záležitosti předala matka mé sestře, která se postupně zapracovala jako plnohodnotný člen našeho rodinného týmu. Firma je samozřejmě členem naší rodiny. Ani při čistě rodinných svátečních setkáních se tak nelze vyhnout některým pracovním tématům.

Postupné předávání zodpovědnosti

Když se ohlédnu za téměř deseti lety rozvoje naší rodinné firmy, ve které není a doposud nebylo aktivní pouze jedno z dětí našich rodičů, má další sestra (jsme celkem čtyři sourozenci), nelze než obdivovat odvahu a jednotlivá rozhodnutí našeho otce, který postupně předává řadu zodpovědností svým dětem a zároveň si stále dokáže mezi námi držet pozici strategického a generálního ředitele.

Firma má v současnosti přes 30 zaměstnanců, obrat téměř 40 milionů korun (za rok 2017) a daří se nám ve spolupráci týmu otec, dva synové a dcera realizovat zajímavé projekty v atmosféře rovných vztahů, důvěry a nadšení pro společnou věc. Pracujeme na svém vlastním a to je hodnota, kterou lze jen těžko vyčíslit penězi.