Esej Filipa Pertolda: Experti ať radí. Ale ne v úřednické vládě

Současná vládní krize opět zvedla diskuse o potenciální vládě "odborníků" jako možném vyústění současné situace. V minulosti prezi­denti Václav Havel, Václav Klaus i Miloš Zeman jmenovali hned několik těchto vlád, čímž reagovali na společenskou poptávku po vytváření politiky "nezávislými" odborníky. To je však velmi nesprávná role odborníků v politice. Jejich role by měla být především v maximálně objektivním vyhodnocování proběhlých a zamýšlených reforem veřejných politik.

K odborníkům se sice upínáme v dobách, když je politika v úzkých, ale zároveň ignorujeme jejich skutečnou společenskou prospěšnost.

Přitom je zřejmé, že demokracie nemůže fungovat ani bez politiků, ani bez odborníků. Kupříkladu pokud politici nebudou mít dostatečně přesné a objektivní informace o dopadech minulých reforem, například o dopadu zvyšování minimální mzdy, nemohou se kvalifikovaně rozhodnout ani o zamýšlených změnách a jejich dopadu na státní rozpočet, nezaměstnanost nebo nerovnosti ve společnosti. Na druhou stranu je samozřejmé, že odborníci nemohou činit politická rozhodnutí bez přímé nebo nepřímé podpory voličů, kterou mají politici. Kupříkladu těžko lze odborně určit, zda systém nemocenské má více akcentovat riziko jeho zneužití, nebo naopak riziko toho, že nebude pomáháno těm skutečně nemocným.

Role odborníků je pak v tom, poukazovat na velikost a závažnost těchto rizik, ale ne za politiky rozhodovat, jakým směrem se vydat.

Lákadlo překračovat hranice

Debata nad tou optimální rolí odborníků ve veřejném prostoru je však velmi obtížná, a to nejen proto, že linie mezi "odborným" a "politickým" rozhodnutím či postojem je často rozostřená a leží jinde v armádních záležitostech a jinde například v sociální a daňové politice. Závažný problém také spočívá v neustálém pokušení překračovat svoje vymezené role a zasahovat do hájemství druhé sféry.