Slev netřeba, když cena odpovídá kvalitě

Pokud by někdo hledal království výprodejů, ­nemusí chodit daleko. V rámci Evropy jsou mistry ve zlevněném nakupování Češi. Navíc jim je často jedno, o jak velkou slevu jde, protože v normálních zemích nebývá zvykem, aby bylo zboží označené výraznou barvou a nápisem "v akci" zlevněné kupříkladu o pět či sedm procent, zejména jde-li o šunku či sýr v hodnotě necelých dvaceti korun. Pokud v zahraničí nápis avizuje slevu, začíná kdesi na dvaceti procentech.

Na obranu obchodníků nutno říct, že Česko je s jedna­padesáti procenty zboží nakoupeného v akcích a slevách skutečně evropským unikátem, který obchodníky štve. Jestliže si před pěti sedmi lety mohli říkat, že touha po slevách skončí s krizí, teď už s podobnou útěchou počítat nemohou. Útěchou jim může být aktuální snaha ministra zemědělství Miroslava Tomana omezit prodeje v promoakcích, snížit počet vybraných druhů zboží či nastavit minimální výši slevy. Nechce je prý přímo zakázat, ale slevy prý musí mít nějaký řád. Podobně to vidí i prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza, který by chtěl obecně vyjasnit institut slev a intenzitu jejich využívání.

Ve skutečnosti nejde o žádnou vědu. Podíl těch, kteří nakupují ve slevách, sice zůstává vysoký, podle dalších průzkumů ale roste počet lidí, kteří jsou ochotni si za zboží připlatit. Pokud tedy mají pocit, že cena odpovídá kvalitě. Stačí se podívat na rostoucí obraty v obchodech, jejichž názvy avizují, že jde o "domácí, bio, babiččinu…". Ceny potravin zde rozhodně velkým obchodům konkurovat nemohou, nicméně rozšiřující se počet těchto prodejen naznačuje rostoucí poptávku.

Jestliže ze všech srovnávacích testů stále vyplývá, že kvalita nejlevnějších potravin je vyšší za západní hranicí, potom cena v Česku zůstává hlavní konkurenční výhodou. Ve chvíli, kdy nebude nutné řešit kvalitu potravin, možná nebude muset ministr zemědělství zavádět řád do království slev.