Britové teď jen koukají. Ale nejsme při rozhodování stejní?

Ve Spojeném království to už zase vře. Vzduchem létají demise, hrozby, že nový návrh dohody o brexitu parlament roztrhá na kusy, apod. Spekuluje se o pozici premiérky Theresy Mayové.

V tamních firmách prý panuje nejistota a pesimismus. Aby se věci vůbec někam posunuly, premiérka podle dostupných informací souhlasila se setrváním země v celní unii. A to se nelíbí skoro nikomu. Jak zastánci setrvání v unii, tak přátelé tvrdého rozchodu říkají − takže zůstaneme v celní unii, ale už o ní nebudeme hlasovat. Tak to jsme si pomohli! Jenže co má Mayová dělat? Jednou země o odchodu s EU rozhodla. A ona to teď musí zařídit. Vrátit do vlastních rukou rozhodování o přílivu pracovníků z pevniny. Vymanit velkou část firem z unijních pravidel. Zároveň ale zachovat přístup na trh. A nenastartovat nové pnutí v Severním Irsku. Ono je to celé nejspíš o tom, co napsala některá média po referendu: "Lidé rozhodli. A teď koukají, o čem."

Ale nejsme vlastně v tomto ukvapeném rozhodování úplně stejní? Podobně jsme u nás před sto lety s nadšením strhli Mariánský sloup. Aniž bychom pořádně věděli proč. Rozhořčení nad něčím, co nám právě vadí, nás vede k ukvapeným návrhům a změnám, kterých po nějaké době litujeme. Nyní se například horuje pro "vyhnání" firem, které řadu měst zásobují vodou. Za pár miliard prý získáme zpět vodohospodářské společnosti − pravda v lepším stavu, než v jakém je města a obce prodávala. A pak v nich budou hospodařit politici. Tak, jak to umí jen oni. Podobných populistických návrhů lze najít nepočítaně. Kolik z lidí, tleskajících Senátu za postoj k premiérovi by asi tleskalo návrhu na jeho zrušení? Je naivní si myslet, že lidé se budou rozhodovat a tleskat politikům na základě racionálních analýz.

Tak to prostě nefunguje. Ale kdyby se aspoň někteří zamysleli nad tím, že zítra mohou vidět řadu věcí jinak než dnes. Ale to jsme zase u toho zpropadeného školství. Které nás učí psát a počítat. Ale už ne myslet, jednat, vést dialog a hlavně rozhodovat se.