Globální klima jako rukojmí politiky

Slezské Katovice prožívají své hvězdné chvíle v globální politice. Kdysi šedivé průmyslové město hostí po dva týdny klimatickou konferenci OSN COP24, jejíchž třicet tisíc účastníků má nesnadný úkol: domluvit pravidla pro snižování emisí skleníkových plynů, aby se dosáhlo cílů dohodnutých v Paříži v roce 2015.

Polsko samo je kontroverzním hostitelem konference kvůli své závislosti na uhlí a malé ochotě dát větší prostor obnovitelným zdrojům a špatné regulaci místního znečišťování. Ale proč se nebavit o ochraně klimatu v zemi, kde je právě prosazení politických slibů do praxe krajně obtížné? Vždyť právě a přesně o tom COP24 je.

V Katovicích jde o to, aby se svět domluvil, jak zařídit, aby růst globální teploty nepřekročil do roku 2100 jeden a půl až dva stupně Celsia. Pravidla se týkají pěti témat: omezení emisí, přizpůsobení se změnám klimatu, financování, přesunu technologií a vybudování institucí, které by se globálním klimatem zabývaly.

Vyjednávání poznamená nejen odpor Trumpových Spojených států, které pohrozily odchodem od Pařížské dohody, ale i nepřítomnost mnoha nejvyšších politických představitelů, kteří by měli do Katovic zamířit příští týden, poté co skončí technická jednání expertů. Americká hrozba především komplikuje cíl naplnit sumu sto miliard dolarů, kterou ještě v roce 2009 na klimatickém summitu v Kodani slíbily vyspělé země dát na klimatickou pomoc rozvíjejícím se zemím do roku 2020. Z této sumy chybí zhruba třetina a těžko očekávat, že se do jejího naplnění někdo pohrne, když hlavní plátce − USA − odvrací tvář.